Turecko – I. část (něco o Turecku, přípravy na cestu, přílet do země, Dalaman, začátek putování)

14. února 2015 v 19:54 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ
Je to již "pár" let, co se na cesty vydáváme mimo sezónu. Naše tradiční jarní putování jsme však letos nějak propásli a tak jsem nedočkavě vyhlížel podzim. Plánovat jsme začali již v srpnu, mluvilo se o Moldávii, Skotsku, Itálii či Turecku. Nakonec padla volba na posledně jmenovanou zem. Dořešit detaily nebylo těžké. Já s Frantou jsme to zvládli rychle. Drahoš, další vážný zájemce musel obsluhovat návštěvníky ve svém baru a Láďa tentokrát potřeboval velmi nutně vysázet nějaké stromečky. U žíznivých štamgastů ve Velkém Meziříčí chápu, že by bez piva a rumu nevydrželi týden, ale ty stromečky? Patrně lesnické problematice moc nerozumím.


Na atraktivní jih Turecka se jezdí především kvůli orientální exotice spojené se stálým počasím, krásně upraveným plážím, čistému a teplému moři. To je však jen půlka pravdy, ta druhá zní - kopečky a ne ledajaké. My jsme se na rozhraní Egejské a Turecké riviéry vydali kromě toulek při pobřeží obdivovat také krásu přilehlých hor a památek starobylé Lýkie. Pro Turecko jsme se mimo jiné rozhodli též kvůli ceně letenky, kterou jsme týden před odletem koupili přes FIRO-tour za 3.990,- Kč na osobu. Původně jsme si plánovali výlety z města Antalya, ale k našemu překvapení se cílovou destinací stalo letiště u městečka Dalaman.


Celé Turecko je nesmírně hornatá země, které dominuje mohutný rozeklaný oblouk pohoří Taurus (turecky Toros Daglari) protínající stát od západu na východ jižní polovinou země u Středozemního moře. Ve vnitrozemí stoupají některá pohoří až do výšky téměř 4000 metrů, ale to by bylo na delší putování. Na jihu, do míst kam jsme zamířili my, je několik "pouze" třítisícovek, ale celkově tato část Taurusu díky blízkosti Středozemního moře vypadá neskutečně zajímavě.

V Praze jsme se s Frantou sešli ve středu 24. září 2014 okolo desáté hodiny, provedli poslední úpravy zavazadel a absolvovali odbavovací proceduru. Letadlo Boeing 737-800 se vzneslo do oblak pět minut před polednem, tj. s 25 minutovým zpožděním. Po uletění necelých dvou tisíc kilometrů přistáváme ve 14 hodin 25 minut na letišti ATM Dalaman Havalimanı Dış Hatlar (DLM - http://www.atmairport.aero/). Letiště patří mezi menší a nachází se okolo pěti kilometrů jižně od stejnojmenného městečka.

Tak tedy, jaké bude to Turecko? V hlavě se mi honí myšlenky a vzpomínky na informace, které jsem četl před odletem. Seřizujeme si hodinky, je zde totiž o jednu hodinu víc. Uniformovaný muž nám dává razítko do pasu a posílá nás za svá záda, do Turecka, které se stane na jeden týden naším domovem. Vyzvedáváme si batohy a jdeme k východu z letiště, kde se dozvídáme od delegátky cestovní kanceláře, že nás nemůže vzít do autobusu. To jsme ale celkem očekávali, předpisy jsou předpisy. V 16 hodin odcházíme přes parkoviště a po necelém kilometru jsme u vnitrostátního letiště. Zde sice stojí dva autobusy, ale dozvídáme se, že jejich odjezd je patrně odvislý od příletu nějakého letadla, což bude až později. Tudíž jdeme na silnici, kde nám na mávnutí zastavuje první auto. Za deset minut vystupujeme v městečku Dalaman na stanovišti dolmuşů. Je to naše první setkání s tímto úžasným dopravním prostředkem. Během pěti minut odjíždíme do Fethiye, města na pobřeží, kam trvala cesta přesně jednu hodinu (50 km) a zaplatili jsme za ni 9 TL za osobu. Ve městě kupujeme pouze pitnou vodu, jelikož nechceme, aby nám ujel další dolmuş, do které nasedáme v 18 hodin.

Jako cíl našeho dnešního putování jsme si vybrali kaňon Saklikent. Z dolmuşu, který ujel asi 50 km, vystupujeme v 19 hodin. Řidiči jsme zaplatili za nás dva 20 TL. Venku se stmívá, ale okolo nás je rušno a spousta světla. Jedná se totiž o oblíbené návštěvnické místo, kde to žije i po uzavření vstupu do rokle. Nevím, kdy byl kaňon objeven, ale dnes se jedná dle mého názoru o sice kouzelné místo, ale již zkažené masovým turismem. Nic moc pro nás. Potřebovali bychom najít nějaké klidnější prostředí na spaní. Vracíme se tedy kousek zpět do kopce, kde jsou vzrostlé borovice a na okraji olivové i fíkové zahrádky s neobydleným stavením nacházíme přiměřeně vhodné místo. Pojídáme domácí zásoby, které zapíjíme českým pivem a z preventivních důvodů si ordinujeme přiměřenou dávku moravského penicilinu. A při tom všem plánujeme program na zítřek. Je teplo, ještě ve třiadvacet hodin ukazuje teploměr 24°C. Večer se k nám přišli podívat mravenci a v noci nás navštívili komáři. Na dobrou noc nám vyhrávají cikády.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.