Praha – Negrelliho viadukt

8. listopadu 2014 v 9:00 |  CESTOVÁNÍ PO ČESKÝCH ZEMÍCH
Negrelliho viadukt, který je též nazýván Karlínský viadukt, vede z Masarykova nádraží v Praze přes řeku Vltavu a ostrov Štvanice do městské čtvrti Bubny. Tato zajímavá stavba má hned několik "nej". Jedná s o historicky první pražský železniční most přes Vltavu a tohoto času také druhý nejstarší pražský most (po Karlově mostě) přes tuto řeku. Ve směru toku Vltavy je to třináctý pražský vltavský most, který je také nejdelším železničním a celkově třetím nejdelším mostem v Česku. Do roku 1910 byl dokonce nejdelším mostem Evropy. Jednalo se o dobu, kdy byly některé obdobné mosty stavěny ještě ze dřeva. Tudíž je celkem pochopitelné a správné, že je zapsán ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.


Negrelliho viadukt byl postaven jako součást severní státní dráhy Olomouc - Praha - Drážďany. Most byl budován od jara roku 1846, dokončen roku 1849 a do provozu uveden 1. června 1850. Budován byl nad tehdy ještě neregulovanou řekou podle plánů význačného konstruktéra mostů, rakouského inženýra Aloise Negrelliho. Realizaci stavby za jeden a půl milionu zlatých prováděly firmy bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny. Žula na stavbu viaduktu byla těžena v Schwarzenberském lomu, který je dnes zatopen Orlickou přehradou. Materiál byl přivážen po vodě a opracován na místě.


Po svém dokončení měl most 87 kamenných oblouků a šířka jeho mostovky mezi kamenným zábradlím byla 7,6 metru. Ještě dnes je viadukt význačný především svou neobvyklou délkou, která činí 1.110 metrů. A to do ní není zahrnuta později vystavěná východní větev na pravobřežním předmostí. Stále se tudíž řadí mezi největší železniční mosty severně od Alp.


Negrelliho viadukt lze pozorovat nejenom nad Vltavou, ale zajímavá je také jeho "suchozemská" část. Začátek stavby leží v Praze 8, v městské části Nové Město. U autobusového nádraží Florenc tvoří most hranici mezi Novým Městem a Karlínem. Přes posledně jmenovanou čtvrť pokračuje přes řeku a ostrov Štvanice do bubenské části Holešovic.


V roce 1871 byl most doplněn na jižní straně karlínským spojovacím viaduktem pro přímé spojení s Libní bez nutnosti zajíždět na nádraží. Další úpravy následovaly ještě ve stejném století. Nejprve byla položení třetí, posunovací slepá kolej, s čímž souvisela výměna původního kamenného zábradlí úzkým zábradlím ocelovým. Dále si postupný vývoj pražské železniční sítě vyžádal stavbu východní kolejové větve, která ale již neměla takovou architektonickou čistotu a jednotnou konstrukční i materiálovou koncepci jako původní stavba Negrelliho.


Již koncem 19. století byla poloha viaduktu často kritizována. Tato železniční stavba začínala bránit rychle se rozvíjejícímu městu. Vzhledem k jeho důležitosti se ale neuvažovalo o jeho zbourání, "pouze" se přistupovalo ke kosmetickým změnám. Z komunikačních důvodů byly klenby přerušeny na dvou místech. Nejdříve nad ulicí Prvního pluku a Pernerovou, kde byly osazeny nýtované železné příhradové konstrukce, dále v letech 1952-1954 byly v přemostění Křižíkovy ulice z důvodů zlepšení průjezdnosti motorových vozidel vybourány tři mostní oblouky a nahrazeny trámovými překlady z předpjatého betonu a konečně v roce 1981 byl podobný zásah proveden i na holešovické straně, nad Bubenským nábřežím. V průběhu doby byla také některá volná místa pod mostními oblouky zaplněna řemeslnickými dílnami a speditérskými firmami, většinou i s vestavěnými patry. Průhled mezi ulicemi Křižíkovou a Sokolovskou byl obnoven na přelomu tisíciletí, kdy došlo k vybourání výplní mostních oblouků.


V době svého vzniku se jednalo zcela jistě o dominantu, která byla dobře viditelná, obdivovaná a často fotografovaná ze všech stran. Až později začaly okolo něho vyrůstat domy a dnes je až přespříliš zastíněn okolní zástavbou a komunikacemi, které nedají vyniknout jeho kouzlu. Dokonce je některými lidmi vnímán jako nepříjemná stavba, která komplikuje život obyvatel Prahy a dopravu po městě. A tak lidé pod oblouky parkují, odhazují odpadky a kolikrát ani netuší, jaký skvost se nad jejich hlavami nachází. Monumentalitu této stavby určitě dokazuje vydání pamětní zlaté mince v hodnotě 5.000 Kč Českou národní bankou v rámci cyklu Mosty České republiky.


Fotografie, které přikládám, nejsou ideální, jelikož odpovídají počasí a pozdní době, kdy jsem je pořizoval. Ale vězte, že například při pohledu z nábřeží, z ostrova Štvanice nebo z Hlávkova mostu je stále co obdivovat.


Tento článek jsem uveřejnil také na stránkách o turistice, kde jsou vyprávění o některých navštívených místech a cestách, která se zatím na mém blogu neobjevila:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.