VÝLET DO BERCHTESGADENSKÝCH ALP - ZÁŘÍ 2012 - I. část

1. prosince 2012 v 8:55 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ
Již v srpnu jsem začal nasávat alpský vzduch a plánovat letošní podzimní putování. Vymyslel jsem sice tři možné víkendové termíny, ale ono se to podařilo uskutečnit hned napoprvé.

Zájem o výpravu byl od počátku veliký. Chvílemi jsem si říkal, zda bude stačit jedno auto. Nakonec však osud provedl selekci. Od počátku bylo skoro jasné, že se nezúčastní Petr ze Staré Role. E-maily nečetl, telefony nebral a nakonec jsem komunikoval s jeho manželkou, která řekla, že je v Chorvatsku a že až se vrátí, tak ho s námi stejně nepustí. Škoda, je to dobrý parťák. Snad příště.

Jako první se mi ozval Jarda, který projevil nepopsatelný zájem o účast ve výpravě. Následně však po konzultaci s jednou významnou osobou v oboru cestování vznesl ještě nějaké dotazy, ale svoji přítomnost v Alpách potvrdil.

Skoro stálý neúčastník našich výprav Láďa tentokrát zareagoval nezvykle rychle a jasně. Poprvé, co ho znám, odpověděl na e-mail a dokonce potvrdil svou účast telefonicky. Nezvyklá a nečekaně dobrá zpráva.

S Frantou jsem automaticky počítal. Byl to ten, s kým jsem se chystal řešit podrobnosti ohledně horského putování, ale jednoho dne zvedám telefon. Ahoj! ... praskla mě šlacha, jdu do nemocnice. Nejedu. Snad příští rok. Týden před odjezdem se tudíž snížil počet členů výpravy. Škoda, ale i v pěti lidech se cestuje dobře.



Čtvrtek 6. září 2012

Ráno mám již sbaleno a čekám na upřesnění odjezdu. To přichází po deváté hodině. Nejprve mi volá Jarda, že ho "vzaly záda" a tudíž se nemůže hýbat. Škoda, ale i ve čtyřech lidech se cestuje dobře. Volám tedy Láďovi, abych se dozvěděl, kdy bude mít v práci volno a on říká, že nikdy. Opět se (jako v roce 2008, v roce 2009 i v roce 2010) dozvídám, jak je pracovně zaneprázdněn, vytížen a že se bez něho karlovarské Lázeňské lesy neobejdou. Škoda, ale i ve třech lidech se cestuje dobře.

Ve 13 hodin a 15 minut odjíždím z Karlových Varů směr Cheb, kde doplňuji pohonné hmoty a pokračuji na Přimdu. Zde se chvilku po 15. hodině vítám s Drahošem a Medvědem. Překládáváme věci do mého auta a v 15 hodin 30 minut odjíždíme v automobilu Peugeot 4007 směr hraniční přechod Rozvadov. Kousek za ním, na stejném místě jako minulý rok, stojí auto s německou pohraniční policií. My však tentokrát vypadáme asi důvěryhodněji, jelikož nás nezastavují.

Okolo Mnichova projíždíme po obchvatu a pokračujeme po dálnici A8 na Salzburk. Před rakouskými hranicemi odbočujeme doprava na silnici B20. V lázních Bad Reichenhall volíme jednu ze dvou možností, jak dojet k našemu dnešnímu cíli, a to odbočku na B21 a u městečka Fronau sjezd na silnici B 305. Pomalu se začíná stmívat a tak se naše pohledy nevěnují ani moc okolní přírodě. A to je dobře. Kdybychom viděli ty krásné vysoké kopečky, tak bychom možná naše zítřejší plány změnili.

Za městem Ramsau začínám pomalu hledat na pravé straně komunikace místo, kde jsme nocovali v roce 1999. Je potřeba sledovat nalevo od silnice tekoucí Ramsauer Ache až do místa, kde se do této říčky vlévá potok Wimbach. Zde odbočujeme vpravo a po mostě přijíždíme k parkovišti Wimbachbrücke / Wimbachklamm (650 m.n.m.), které leží nad potokem v ústí doliny Wimbachtal. Dobrá věc se podařila a tak po ujetí 497 kilometrů zastavujeme ve 20 hodin na zadním parkovišti vlevo, které je celkem rozumně ukryté. Něco dobrého ještě večeříme, bumbáme a poté uleháme do spacáků vedle auta.






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.