KARLOVY VARY - II

31. července 2012 v 14:25 |  CESTOVÁNÍ PO ČESKÝCH ZEMÍCH

Goethova stezka


Za dobu existence Karlových Varů je navštívilo mnoho více či méně známých osobností. Někomu postavili pomník či památník, jiný návštěvník věnoval své penízky na pořízení pamětní desky či jiného uměleckého díla.


Především na přelomu 18. a 19. století bylo v Karlových Varech dobově módní zálibou objevování krajiny a přírody. Vznikaly zde nové lesní promenády a výletní cesty, z nichž velká část je zachována dodnes. Zástupci města Karlovy Vary si byli vědomi důležitosti lesních promenád a tak svůj pozemkový majetek po celé devatenácté století uvážlivě rozmnožovalo nákupy dalších lesních úseků od soukromých osob. Před první světovou válkou městu patřily všechny lesy v okruhu přibližně dvou hodin chůze a v nich vybudovaná hustá síť vycházkových cest dosahovala délky téměř 130 kilometrů.


V návaznosti na výstavbu lesních cest a promenád se v Karlových Varech a okolí ujal zajímavý zvyk umisťovat podél nich křížky, lavičky, kapličky nebo jen děkovné, obdivné a oslavné nápisy vděčných lázeňských hostů. Nejznámějším a pro lázeňské návštěvníky nejbližším příklad je Goethova stezka. Jedná se o unikátní přírodní galerii díkůvzdání uzdravených pacientů. Když jsem kdysi navštívil francouzské město Lurdy, tak jsem zde viděl odložené berle uzdravených pacientů. Zdejší desky s děkovnými nápisy by se daly k tomu přirovnat. Někteří movitější hosté navíc platili stavbu nebo opravu kapliček, altánů či jiných drobných objektů. A ty potom dostaly jejich jméno, čímž se vlastně stal mecenáš nesmrtelným.



V karlovarských lázeňských lesích může poutník objevit různá vyhlídková místa, kapličky, kříže nebo děkovných nápisů. Většinou je nechávali zřizovat nebo na jejich stavbu přispěli zbožní a za vyléčení vděční lázeňští hosté anebo slavní návštěvníci města.


Dorotin altán (1791)



Jednou z méně známých krytých vyhlídkových staveb je Dorotin altán. Tuto empírovou stavbu nechal roku 1791 vystavět zamilovaný hrabě Christian Clam-Gallas v tzv. Dorotiných nivách, které patřily od konce 18. století k nejoblíbenějším procházkám lázeňských hostů na jižním okraji města Karlovy Vary.



Umístěn byl na osamělém žulovém ostrohu v romantickém skalnatém údolí říčky Teplá za Saským a Českým sálem u bývalých Lázní VI. Jedná se patrně o nejstarší, skutečně lázeňskou parkovou stavbu. Altán vznikl na počest vévodkyně Dorotě Kuronské. Konstrukce empírové stavby je dřevěná a skládá se z osmi jónských sloupů na osmibokém půdoryse. Střechu tvoří kruhová kupole původně červené barvy, dnes krytá měděným plechem.


Uprostřed altánu stávala původně na kamenném oltáři kameninová váza, kterou ovíjel had, symbol věčnosti. Na mramorové destičce uprostřed vázy bylo zlatým písmem řecky vypsáno jméno "Dorothea" a nápis: "Ach! Kéž by se časy minulé mohly stát časem budoucím!" Také zde vyvěral Dorotin pramen. Altán svého času navštívil také znalec žen Giacomo Casanova a od té doby si zde milenci dodnes vyznávají lásku.



V 70. letech 20. století byl altán rekonstruován pražskými restauratéry. V roce 2007 ho však poničily sběrači kovů, kteří z kupole strhli většinu měděných plechů a tím poškodily i část dřevěných prvků. Altán byl poté provizorně opraven.



Nejlépe se k němu člověk dostane, když jde po silnici od bývalých Lázní VI nebo od Poštovního dvora do lázeňského centra. Za křižovatkou je most přes řeku Teplou a za ním na pravé straně je na žulové skále pod altánem vysekán původní věnovací nápis z roku 1791: "DOROTHEENS AUE ZUM ANDENKEN DER DURCHREGIER HERZOGIN VON CURLAND DEN 21. IUN 1791".



Keglevičův kříž (1795)





Jeden zajímavý dřevěný kříž se nachází v lázeňské části města, nad ulicí Stará louka nedaleko Grandhotelu Pupp. Z keltštiny převzatý německý název skalního masivu zní Tschierl Felsen. V roce 1795 se léčil v Karlových Varech maďarský velkoprobošt z Ostřihomi, hrabě Sigmund von Keglewich. V tom samém roce dal městu peníze na výrobu a vztyčení kříže. V následujících letech navštěvovali toto místo obyčejní lidé i významní hosté. Skála byla častým námětem pláten malířů. Místo si zalíbil také Johann Wolfgang Goethe, který zvěčnil kříž v roce 1807 na jedné ze svých kreseb.


V listopadu 1979 byl kříž odstraněn s tím, že se bude opravovat. Na místo se ale už nikdy nevrátil. Jedna z verzí také uváděla, že byl ukraden. Další z možných vysvětlení říká, že kříž nebyl po vůli tehdejšímu režimu, a z tohoto důvodu opustil své místo 19. srpna 1977 v jednu hodinu po půlnoci. Jaké byly skutečné důvody odstranění kříže a kdy se to přesně stalo tedy nevím.


Na podzim roku 1990 se na skále objevil nový dřevěný kříž. Vznikl podle historických předloh díky iniciativě několika karlovarských a pražských výtvarníků. Opatřili ho malbou Krista na plechu. Roku 2008 byl kříž restaurován. Velký dřevěný kříž má jetelové zakončení ramen. Na přední pohledové straně kříže je zavěšena na plechu malovaná postava Ukřižovaného Ježíše Krista a stylizovaná tabulka s nápisem "INRI" (zkratka latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). Kolem kříže vede promenádní cesta od ulice Mariánská (spodní stanice lanovky na Dianu) směrem do ulice Pod Jelením skokem. Přímo u kříže, na vrcholu žulového ostrohu, je malá vyhlídková plošina, ke které vedou původně ve skále vytesané, dnes betonové schody.


Další zajímavostí je, že proti Keglevičovu kříži (asi na Jánské skále), stál v minulosti ještě jeden kříž a oba dohromady symbolizovali jakýsi vstup, do lázeňské části města".




Kaple sv. Anny (Schwarzova kaple) v Karlových Varech (18. století ???)




Na západním okraji města Karlovy Vary, na nejvyšším místě ulice na Zámeckém vrchu, lze odbočit do lesa po dlážděné ulici. Po Sovově stezce může člověk dojít například k sanatoriu Myslivna nebo k rozhledně Diana. Netřeba však spěchat, jednak je to do kopce, jednak hned u křižovatky stojí na menším upraveném návrší jedna malá, ale zajímavá kaplička.


Poblíž sanatoria Bristol vedou kroky většiny lidí ke známější a dominantnější stavbě, kterou je Anglikánský kostel sv. Lukáše. A tak si někdy ani této kapličky nevšimnou. A to je škoda. Pozdně barokní hranolovou kapli nechal vystavět na obdélném půdoryse karlovarský občan Kašpar Schwarz. Učinil tak na své náklady a proto se také někdy nazývá Schwarzova kaple. Za dobu výstavby se uvádí již 18. století, ale na mapách se kaple objevuje až ve století následujícím.


Určitě v té době měla stavba zajímavou vnitřní výzdobu, ale posléze o ni přišla. Kdy, to není jasné. Kaplička jako taková však přežila dodnes. Několikrát byla opravována, naposledy v roce 2007, kdy se renovovala fasáda i vnitřní omítky. Po dokončení prací byla kaple 18. října 2007 nově zasvěcena sv. Anně. Interiér od té doby zdobí socha sv. Anny s Pannou Marií, kterou zapůjčilo karlovarské děkanství. Umístěna byla do výklenku závěrové stěny.


Ke kapli vedou kamenné schody a její okolí sice nese prvky terénních úprav, ale něco tomu ještě dle mého názoru chybí. Na první pohled lze říct: jednoduchá stavba krytá sedlovou střechou z pálených tašek. Ale když ke kapličce člověk přistoupí blíž, všimne si mnoha zajímavých věcí: průčelí s obdélným, polokruhově zakončeným vchodem, výrazné profilované pilastry, členění vnějších stěn lizénovými rámci, profilovaná římsa pod střechou po celém obvodě kaple či kříž na vrcholu. Do kaple lze nahlédnou skrz vchod, který je uzavřen kovanou ozdobnou mříží s trojlístkovým křížem.




Findlaterův altán (1801)



V lázeňských lesích v okolí města Karlovy Vary je mnoho lesních cest, kde lze objevit zajímavé stavby. Jedna z nich se nachází jižně od města ve stráni nad říčkou Teplou. Na jižním úbočí Jižního vrchu (dříve vrch Hammerberg) stojí při Findlaterově stezce krásný vyhlídkový Findlaterův altán.



Jedná se o nejstarší výletní altán pro lázeňské hosty na území karlovarských lesů. Tento empírový altán byl postaven již v roce 1801 tesařem Knollem na zakázku skotského hraběte Findlatera. Činorodý lord James Ogilvie Earl of Findlater and Seafield navštívil v letech 1793-1810 lázeňské město celkem čtrnáctkrát a byl uchvácen krásou okolních lesů a vyhlídek na stráních nad městem. Pobyty měly na jeho zdraví pozitivní vliv. Z vděčnosti za to, že ho místní horké prameny vyléčily, nechal rovněž postavit či rozšířit některé lesní promenádní cesty.


Místo pro stavbu altánu bylo pečlivě zvoleno, aby umožňovalo nádherný výhledem do údolí říčky Teplé směrem k Březové. Postupem času však altán zarostl okolní vegetací a přestal plnit svou vyhlídkovou funkci. I přesto stále patří k vyhledávaným místům pro odpočinek. Objekt je volně přístupný.


Findlaterův altán je jednoduchý zděný sloupový empírový altán zakončený půlkruhovým závěrem. Plochý strop je krytý nízkou plechovou valbovou stříškou. Vyhlídkový altán se nachází přímo na cestě a je tudíž průchozí. Průčelí altánu je orientované směrem do údolí a je tvořenou čtyřmi dřevěnými jónskými sloupy na kamenných hranolových soklech s horní i spodní profilovanou krycí deskou. Sloupy podepírají na kladí umístěný profilovaný zdobený trojúhelníkový štít. Mezi sloupy jsou umístěna tři pole dřevěného zábradlí. Podlaha altánu je tvořena kamennými dlaždicemi.


V roce 2008 provedl vlastník objektu (město Karlovy Vary) celkovou rekonstrukci altánu. Náklady na obnovu objektu se vyšplhaly na 580 tisíc Kč. Aby altán co nejvěrněji odpovídal původní podobě, bylo použito jako předlohy původní vyobrazení a ikonografie. Vyměněna byla poškozená střešní krytina, obnoveny klempířské a dřevěné prvky a provedena celková obnova vnějšího pláště a omítek chrámku. Obnoveno bylo také historické zábradlí, které bylo provedeno jako replika původního zábradlí. Součástí oprav byla úprava přístupové cesty včetně odvodnění terénu.






Findlaterův obelisk (1804)


A ještě jeden zajímavý objekt spojený se jménem lorda Findlatera lze objevit v lesích Karlových Varů. Je jím Findlaterův obelisk, který se nachází při cestě od Myslivny na rozhlednu Diana v sedle pod Výšinou přátelství (Freunschaftshöhe) východně od města. Obelisk nechala postavit karlovarská městská rada v roce 1804 na památku štědrého mecenáše, skotského hraběte Findlatera.


Slavnostní odhalení pomníku proběhlo dne 4. srpna 1804. Sloup s podstavcem stojí na momentálním trojbokém soklu, doplněném schodištěm o třech stupních. V roce 1913 byly provedeny opravy obelisku. Ve druhé polovině roku 2007 přistoupily Lázeňské lesy Karlovy Vary k celkové rekonstrukci památníku. Současně byla také renovována i pamětní deska na obelisku a vyspraveno již zcela rozvalené schodiště.


Obelisk tvoří 8 metrů vysoký trojboký kónický sloup sestavený z kvádrů a zakončený koulí. Na přední straně trojbokého podstavce sloupu je umístěna pamětní deska, připomínající zásluhy hraběte Findlatera s německým nápisem:
"Dem Herrn Grafen Findlater, dem edlen Freunde und Verschönerer der Natur widmet dieses Denkmal die Dankbarkeit der Bürger von Karlsbad am 4. August 1804 - Erneuert 1913".
Na opačné straně byla instalována novější deska s českým překladem:
"Panu hraběti Findlaterovi šlechetnému příteli a zkrašlovateli přírody věnují tento pomník vděční občané z Karlových Varů - 4. srpna 1804 - obnoveno 1913".


Obelisk stojí u stanice lanovky Jelení skok při cestě od Myslivny na rozhlednu Diana v sedle pod Výšinou přátelství v lázeňských lesích východně od města Karlovy Vary. Objekt je volně přístupný, neplatí se žádné vstupné.





Skalníkovy sady, svatý Bernard z Clairvaux, Sloup vévodů cambridgeských (1834)




Nejstarší sady v Karlových Varech se nacházejí ve svahu nad Mlýnskou kolonádou. Jméno dostaly podle svého tvůrce, vídeňského zahradníka Václava Skalníka. Většina lidí, kteří navštíví Mlýnskou kolonádu v lázeňské části Karlových Varů, se dívá na prameny a další zajímavosti v úrovni svých očí a snadno jim tudíž uniknou pohledy na další interesantní věci.



Například hned nad Skalním pramenem je zbytek Bernardovy skály. Na jejím okraji stojí svatý Bernard z Clairvaux. Jedná se o jednu z mála barokních památek, která přežila požáry, přestavby nebo povodně. Světec nese kříž a shlíží do údolí, kde se pod ním, o pár metrů níže, na kolonádě i před ní hemží, slévá a rozlévá množství chodců. Socha od neznámého umělce z roku 1706 byla postavena na masivním žulovém skalním ostrohu. Tato skála původně rozdělovala levý břeh Teplé, který nebyl tudíž průchozí. Až někdy v druhé polovině 19. století bylo pod skalou rozšířeno nábřeží a skála odlámána z důvodu prodloužení nové Mlýnské kolonády. Plastika světce byla tehdy přenesena na zbylou část skály pod terasou. Říká se, že možná proto shlíží světec trochu smutně do údolí. Ve skutečnosti má však socha připomínat, že Bernard z Clairvaux (1090 - 1152), významný středověký teolog, filosof a myslitel, neváhal týrat své (patrně hříšné) tělo, aby posílil svou duši.


Sloup vévodů cambridgeských je upomínkou na někdejší časté hosty Karlových Varů, vévodu a vévodkyni z Cambridge. Vztyčen byl roku 1834 v blízkosti barokní sochy sv. Bernarda na vyzděné kruhové plošině na vrcholu tzv. Bernardovi skály (Berhardfelsen) nad Mlýnskou kolonádou. Masivní hladký žulový sloup s profilovanou hlavicí s nízkým soklem na vrcholu, na kterém mohla být původně umístěna dnes již odstraněná plastika. Na přední straně sloupu je umístěna černá oválná pamětní nápisová deska. V pozlaceném profilovaném rámu s pozlaceným věnovacím nápisem se lze dočíst následující: "Gewidmet dem Herzog und der Herzogin von Cambridge MDCCCXXXIV". Sloup stojí na jednom kruhovém žulovém stupni. Terasa kolem sloupu je doplněna litinovým plůtkem.


Objekt vyhlídky i celé sady jsou volně přístupné. Navštívil jsem tyto místa již několikrát a většinou jsem zde byl sám a mohl jsem se v klidu kochat zajímavými pohledy na město i jeho okolí.


Moderní Skalníkovy sady vyrostly již v metternichových časech. Pamatují tudíž hodně a snad ještě něco zažijí. Platný uzemní plán v Karlových Varech sice praví, že místo je nezastavitelné a určeno výlučně pro zeleň a park. Šikovní politici ho však umějí obejít tak, že lze stavět pod zemí. Takový jeden záměr na výstavbu podzemního multifunkčního centra ve Skalníkových sadech nad Mlýnskou kolonádou existoval nebo možná ještě existuje.

Tereziin obelisk (1834)


V lázeňských lesích nad Karlovými Vary je možno objevit mnoho zajímavého. Mne při jedné procházce západně nad centrem města například zaujal Tereziin obelisk. Tento kamenný pomník se nachází v blízkosti lesní restaurace Jelení skok. Vede sem několik pěšin, jedna asfaltová lesní cesta a do blízkosti lze také přijet lanovkou (mezistanice Jelení skok).


Obelisk, který byl vztyčen roku 1834 na palouku obklopeném lesem, připomíná návštěvu vévodkyně Marie Terezie Charlotty d'Angouléme v dubnu roku 1833 v lázních. Místo bylo od té doby nazvané Theresienhöhe (Tereziina výšina). Slavnostní odhalení pomníku proběhlo dne 21. června 1834 za účasti princezny a mnoha předních osobností společenského života tehdejší doby.


Marie Terezie Charlotta byla dcerou francouzského krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty, popravených během Francouzské revoluce, a vnučkou císařovny Marie Terezie.



Objekt stojí na malém pahorku. Je ohraničený kamennými bloky a obklopený vycházkovou pěšinou. Podstavec je umístěn na dvou kamenných stupních z žulových kvádrů. Na něm je hranolový pískovcový podstavec s horní a spodní profilovanou krycí deskou. Vlastní pískovcový obelisk má podobu komolé hladké pyramidy bez členění. Na přední straně obelisku je umístěna černá oválná pamětní deska se zlaceným nápisem: "Maria Theresia Charlotte DAUPHINE / Enkelin Maria Theresiens / 21. Juni 1834".


Při odhalení pomníku v roce 1834 byla mezi účastníky slavnosti během obřadu rozdána báseň, jejíž text se nachází na pamětní desce na přední straně obelisku. Na černé obdélné desce je následující text básně vyvedený zlaceným písmem:
Wo Karl einst die Meute verfolgend stand,
Am Rande der schaurigen Felsenwand,
Aus deren Klüften, von Gnomen bewacht,
Der brodelnde Quell aus düsterem Schacht,
Aus Tiefen, wo ewige Finsterniss haust,
Von Dämpfen umflossen, gar seltsam erbraust -
Erglänzt nun in sonnigem Wiederschein,
Den Gipfel der Höhe zum Tempel zu welh'n,
Dies Denkmal, der huldvollen Fürstin geweiht,
um die uns hier Liebe und Ehrfurcht gereiht.
Es rauschet die Zeit mit tönendem Flug,
Wie des Aares Kreisen im flüchtigen Zug;
Sie nimmt, was sie gibt, und gibt, was sie nimmt,
Bis Alles dem irdischen Blicke entschwimmt -
Doch Eines, das leistet Ihr Widerstand,
Es ist der Erinnerung zaub'risches Band,
Die höher als Irdisches erschimmernd sich hält,
Wie Sterne des Aethers am himmlischen Zelt -
Und ob auch die Zeit endlich Alles verweht,
Doch niemal mit dem, was sie schuf, untergeht.
In Ihr wird umleuchtet von sonnigem Glanz,
Von Clio geschmückt mit dem Sternenkranz,
Die Höhe noch leben, wenn längst schon zerfiel,
Was hier wir gestaltet dem Waller zum Ziel,
Zu ehren die Höhe aus fühlender Brust,
Die des Cherubs der Jugend sich immer bewusst,
Und vertrauend sie seiner leitenden Hand,
Die Stärke des Geistes und Heiterkeit fand;
Doch, dass auch Ihr Denkmai hier nimmer vergeh',
So sey es benannt: die THERESIENHÖHE.
1834.
Renov. 1900.
Roku 1900 proběhla první renovace Tereziina obelisku. Poslední rekonstrukce pomníku byla provedena v roce 2011 v rámci rekonstrukce sousední Petrovy výšiny.
Objekt je volně přístupný. V jeho blízkosti se nachází informační tabule, kde je možno se dočíst zajímavé informace o dámě, na jejíž počest byl obelisk vztyčen.



Karlovy Vary - vyhlídkový altán Bellevue (1834) na místě původní šibenice



Karlovy Vary sice neměli svůj vlastní výkon práva, neměli tedy svého kata. Avšak zločinci se městu nevyhýbali a tak místo, kde se toto právo vykonávalo, zde bylo také. Dnes by sem nikdo šibenici neumístil. Jedná se o nenápadné místo, ale dříve tady stálo popraviště a podle dostupných údajů zdejší šibenice byla čtverhranná a dřevěná.



Toto návrší v městské části Karlových Varů - Drahovice ještě v dnešní době připomíná historii. Do roku 1786 tady, na Šibeničním vrchu (Galgenberg), stála šibenice. Poté, co bylo Josefem II. zrušeno hrdelní právo, byla konstrukce odstraněna. A kdosi přišel na podzim roku 1834 s nápadem na tomto místě postavit vyhlídkový altán - tempel Bellevue. Zajímavá myšlenka. Dříve lidé s hrůzou vzhlíželi z města ke Galgenbergu a nyní se měli rozhlížet z vršku se zalíbením na město. Ale patrně se o stavbu nedobře starali, jelikož musela být pro špatný stav 15. 6. 1885 stržena a nově postavena ze dřeva.



Památka je běžně přístupná veřejnosti. Z centra je to sem kousek, ale do kopce. Nejpoetičtější to určitě bude Ondřejskou ulicí, kudy vodili také odsouzené na popraviště. Kdo by raději použil městskou hromadnou dopravu, může vystoupit na zastávce Nemocnice nebo Havlíčkova. Altán se nachází mezi ulicemi Bezručova a Máchova.




V době, kdy se zde houpali oběšenci, tak nebyly okolní kopce zalesněné a tudíž asi na ně bylo dobře vidět z celého města. Dnes rozhledům brání stromy a tudíž je něco vidět pouze v zimním období, kdy jsou stromy bez listí.




Karlovy Vary - altánek Vídeňské sedátko u hotelu Imperiál (1840)



Hotel Imperiál je významným karlovarskou dominantou. Tato zajímavá stavba je viditelná skoro ze všech míst města. A také v okolí hotelu lze spatřit mnoho interesantních altánů a vyhlídek.


Jedním z nich je Vídeňské sedátko. Jedná se o zděný rondel postavený roku 1840 díky donátorům ze Společnosti lázeňských hostů z Vídně.


Z altánu je hezký výhled na okolní lesy nebo do údolí říčky Teplé.




Ottova výšina (1852)



Jedním z častých návštěvníků města Karlovy Vary byl první řecký král po osvobození Řecka z turecké nadvlády v roce 1830, mladší syn bavorského krále Ludvíka I. z rudolfínské linie rodu Wittelsbachů Otto I. (1815-1867). Město navštívil v letech 1836, 1852, 1856, 1864 a 1865. Kromě své první návštěvy bydlel v ostatních případech v domě "U zlatého klíče" v Mlýnské ulici. Ve zdejších lázních byl vítaným hostem, především pro svou vlídnost, štědrost a příjemné chování.


V okolí Karlových Varů bylo již v minulosti vybudováno či upraveno mnoho vyhlídkových míst. Značné oblibě lázeňských hostů i samotného krále Otty I. se těšila mimo jiné také Orientační výšina (Orientirungs Höhe, 602 m.n.m.). Roku 1852 ji nechali radní se souhlasem Otty I. přejmenovat na Ottovu výšinu (König Otto's Höhe) a na jejím vrcholu vztyčili pamětní sloup. Jméno autora se nedochovalo. Dne 8. září 1852 byl sloup za přítomnosti krále Otty I. slavnostně odhalen a vysvěcen.


Do roku 1925 je datována oprava sloupu. Ještě v roce 1959 je uváděn sloup ve své původní podobě, někdy poté však byl vandaly poničen. Byl přelomen a zbylo z něho pouze jeho torzo, které dosahovalo asi poloviny původní výšky. Na počátku roku 2002 byla ve stráni pod Ottovou výšinou objevena část poškozeného sloupu.


Roku 2008 se rozhodla společnost Lázeňské lesy Karlovy Vary obnovit vyhlídkovou výšinu včetně Ottova sloupu. Finančně přispělo město Karlovy Vary a Karlovarský kraj. Zprvu se uvažovalo vytvořit objekt zcela nový, ale nakonec bylo rozhodnuto dochované torzo sloupu doplnit o nový kámen. Podle dobových pohlednic a historických záznamů provedl rekonstrukci sloupu restaurátor Jiří Pavlík z Ostrova. Žulový kanelovaný sloup je zakončený abakem a koulí se zlaceným hexagramem v podobě pozlacené hvězdy na vrcholu. Původní nápis na kamenné kouli zněl: "Otto I., König von Griechenland". Dnes je zde vyryto pouze: "OTTO I." Sloup stojí na pravoúhlém stupňovitém soklu, tvořeném čtyřmi plochými kamennými deskami. Celý objekt dosahuje výšky přibližně pěti metrů. Pro příští generace byl do nitra vrcholové hvězdice uložen tubus, obsahující dokumenty od karlovarského historika Stanislava Burachoviče, připomínající historii památky, její obnovu a od karlovarského kronikáře Květoslava Kroči, který přibližuje současnost lázeňského města.


Složité bylo také samotné vztyčení hotového monumentu. Výšina byla upravena i v okolí sloupu Otty I. Několik metrů pod ním se nachází vyhlídková plošina, doplněná průsekem lesa. Slavnostní odhalení zrekonstruovaného sloupu se konalo ve středu 15. října 2008.

Kdo nezná lázeňské lesy v okolí Karlových Varů, bude asi potřebovat podrobnou mapu. Důležitým orientačním bodem při výletu na Ottovu výšinu jsou Tři kříže. Vede sem asfaltová lesní cesta z ulice Hřbitovní. U Třech křížů je vysílač a hezké vyhlídkové místo. Odtud je potřeba jít asi ještě 200 metrů po žluté a poté odbočit doprava na neznačenou lesní cestu. K Ottově výšině je to pořád do mírného kopce asi 500 metrů. Jedná se o příjemný výšlap a odměnou jsou krásné pohledy na město i jeho okolí.





 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Běla Janoštíková | E-mail | 14. ledna 2013 v 10:47 | Reagovat

Dobrý den,
dovoluji si informovat o dvou zajímavých cestopisných knížkách:
Janoštíková, Běla: Za sluncem japonské vlajky. ISBN 978-80-254-2620-3 (Zážitky z cesty a reálie země -  Japonsko.)
Za kouzlem Turecka. ISBN 978-80-239-8873-4 (Krásy a zajímavosti Turecka.)
Blíže www.kosmas.cz, www.kiwick.cz.
Děkuji za pozornost, přeji pěkný den a další krásné fotografie z cest.
Zdraví, Běla Janoštíková

2 Luďka | E-mail | Web | 12. května 2015 v 11:23 | Reagovat

Krásný výlet, ale já jsem teď hodně doma na zahradě, tam se mi líbí vše od A-Z, hlavně má novou zahrada http://www.wellmall.cz/Zahrada/Zahradni-nabytek

3 Olina | E-mail | Web | 29. května 2015 v 10:18 | Reagovat

Karlovy Vary jsou mou srdcovou záležitostí. Byla jsem tu už asi třikrát a vždycky si přivezla pěkné dárky. Rozhodně lze nakoupit i dekorace http://darkyzvaru.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.