VÝLET DO ALLGÄUSKÝCH ALP - ŘÍJEN 2011 - III. část

24. prosince 2011 v 16:08 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Neděle 2. října 2011











Vstáváme po sedmé hodině a balíme věci. Snídani odkládáme na později, jelikož teplota i vlhkost je podobná jako večer. Před osmou hodinou odcházíme po široké cestě, která vede podél potoka, po jeho levé straně. Za chvíli přecházíme po mostě na druhou stranu a vlevo se začíná měnit údolí potoka v zajímavou rokli. V osm hodin 30 minut jsme došli k rozcestí, kde stojí chata Gibler Alm (1.208 m.n.m.). Zde se naše cesty rozdělují. Žíznivá část naší výpravy ve složení Drahoš, Franta a Petr se vydává přímou cestou do blízkého městečka Elbigenalp (1.039 m). Já a Medvěd jdeme do výchozího místa pro auto. Naše kroky vedou do kopce po zpevněné cestě. Původní představa o chůzi po vrstevnici se vytrácí poté, co asi půl hodiny šlapeme stále do kopce.









V místním lese žije asi hodně zvířátek. Alespoň tak usuzujeme podle toho, že hned na dvou místech vidíme zajímavý shluk krmelců. Poblíž místa, kde přecházíme potok Stienebach, se nacházíme v nadmořské 1.480 m.n.m. a kopec zde konečně končí. Už bylo na čase, začínali jsme si pomalu myslet, že se zase vyšplháme na Großen Krottenkopfes. U dalšího rozcestí trochu váháme. Směrové ukazatele nám úplně nesouhlasí, ale nakonec se vydáváme dolů z kopce. V Alpách se nachází nepřeberné množství potůčků, pramenů i studánek. Některé jsou známé, jiné člověk mine bez povšimnutí. My však nepatříme k těm, kteří by chtěli vynechat něco zajímavého. A tak, když jsme se na příštím rozcestí dočetli o nějakém vodopádu, rozhodli jsme se pro odbočku z plánované trasy i s vědomím, že si trochu zajdeme. A stálo to za to. Po deseti minutách stojíme na vyhlídkové plošině a kocháme se pohledem na vodopád. Nevítá nás však množství valící se vody, které se za mohutného hukotu mění na jemnou mlhovinu. To bychom museli přijít za jarního tání. Dnes zde moc vody není, ale i přesto je to hezké místo. Je celkem dost možné, že se k němu váže i nějaká zajímavá pověst či legenda. Hned u cesty se totiž nachází zajímavé vyřezávané dílo. Když jsme dostatečně vykoukáni a vyfotografováni, tak se vracíme na rozcestí a pokračujeme v cestě. Po chvíli definitivně opouštíme les a prohlížíme si alpské louky a první vesnická stavení. Skoro u každého objektu se setkáváme s nějakým zajímavým řezbářským dílem. Za jedním penzionem objevujeme úžasné odpočinkové místo se zajímavými vyřezávanými výtvory.











V 11 hodin přicházíme po dvoutisícpětsetpěti minutách opět ke spodní stanici lanovky Lechtaler Bergbahn, okruh je uzavřen. Přezouváme se a pozorujeme čilý turistický ruch. Poté odjíždíme dolů přes vesnici Bach do městečka Elbigenalp. Zde nás vítají u silnice položené batohy a v blízkém restauraci sedící spolucestovatelé.



Jelikož nechceme jet úplně po stejné cestě, po které jsme přijeli, tak pilně studujeme mapu a volba je následující. V městě Reute se odkláníme směr Fuessen, jelikož za tímto městem jsou nakreslena v atlase nějaká jezera a my se chceme ještě opláchnout a najíst. Nejprve zkoumáme jezero Bahnwaldsee, kde objevujeme pouze kemp, avšak žádný rozumný přístup k vodě. Odjíždíme tudíž k většímu jezeru, které se jmenuje Forggensee. Zde je hodně lidí a málo místa k parkování. Jinam se nám však již jet nechce a tak zastavujeme kousek dál od vody a obědváme stále ještě domácí zásoby. A poté testujeme teplotu vody a konstatujeme, že je ke koupání vhodná. Jsme však jediní, kdo došel k tomuto závěru. Ostatní lidé se pouze procházejí okolo jezera.









Pokračujeme směrem na Mnichov, Regensburg, Rozvadov a Přimdu. Zde přesedá moravská část naší výpravy. Nastává loučení a já s Petrem pokračujeme do Karlových Varů, kam přijíždíme večer v osm hodin.


Když jsem ostatní lákal na toto putování, tak jsem napsal, že se jedná se o příjemnou procházku na nejvyšší vrchol Algäuských Alp. Zda tomu tak skutečně bylo, to musí vyhodnotit ostatní účastníci zájezdu. Franta to přežil bez úhony a to je co říct vzhledem k jeho zdravotním menším i větším bolístkám. Jarda s námi nebyl, tudíž nějakou železnici s krásným nádražím nebylo potřeba hledat. Petr přežil ve zdraví i spokojenosti ne jenom výlet v Alpách, ale i cestu autem se mnou z Karlových Varů a zpět. U Drahoše si však nejsem jist, jelikož jsme neobjevili žádný úžasný fotbalový stadion (pro příště slibuji nápravu). Nový parťák jménem Medvěd mne mile překvapil. Fyzička, zájem o hory i domácí meruňkovice jsou u něho na té nejvyšší možné úrovni.


Na cestách jsem byl 58,5 hodiny. Automobil ujel celkem 1.085 km.
Po vlastních nohách jsem vystoupal do výšky 2.657 metrů nad mořem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.