VÝLET DO ALLGÄUSKÝCH ALP - ŘÍJEN 2011 - I. část

24. prosince 2011 v 16:09 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Jako námořníci připlouvající po roce do stejného přístavu, kde na ně čekají hospody a snoubenky vždy o maličko starší, také my se vracíme letošního podzimu na stejné místo. To, co jsme tam minulého roku zažili a viděli, nás lákalo k návratu do těchto míst. Uplynulo 383 dnů a jsme opět v Algäuských Alpách. Také jsme o něco starší, pouze na těch horách to není tolik poznat.
Plánování letošního podzimního výletu nebylo jednoduché. Podařilo se to uskutečnit až ve čtvrtý víkendový termín. Nakonec jsme se ale shodli, že jsme vybrali ten nejlepší čas pro putování po horách. Kalendářně bylo sice již léto nenávratně pryč, ale to, co předvedlo počasí na přelomu září a října, to málokdo pamatuje. Tentokrát jsme se rozhodli navštívit kopeček, který se jmenuje Grosser Krottenkopf. Je to nejvyšší vrchol Algäuských Alpách a dle informací by měl být dobře dostupný a tudíž jsem na něj myslel již od minulého roku, co jsme se vrátili.


Pátek 30. září 2011


V 9 hodin a 30 minut odjíždím z domova do Staré Role, kde vyzvedávám Petra, a vydáváme se na cestu z Karlových Varů na Přimdu. Zde se vítáme s Frantou, Drahošem a poznáváme nového člena našeho letošního putování (a snad i příštích výprav), který jest zván Medvěd. Smutným účastníkem našeho setkání je Jarda, který stále tvrdí, že musí pracovat. Nereaguje ani na naši nabídku, že ho uneseme. Patří mu však náš dík, že se postaral o doplnění tekutin účastníků výpravy.

V 11 hodin 30 minut odjíždíme v automobilu Peugeot Boxer, abychom těsně za hraničním přechodem Rozvadov zastavili na výzvu německé dálniční policie. Evidentně jsme je zklamali, jelikož zjistili, že nejedeme do Německa pracovat, ani loupit, nýbrž se toulat po horách. Okolo Mnichova projíždíme již zkušeně po obchvatu, jelikož jsme to tady prozkoumali minulý rok i na jaře při cestě na letiště. Standardní je i pokračování po dálnici na Garmisch-Partenkirchen. Všichni očekávají poslední krásný víkend a tak aut přibývá. A to tak, že hodně. Konec dálnice a přechod na obousměrný provoz tudíž znamená v němčině "stau". A tak asi půlhodiny popojíždíme a je nám jasné, že náš cestovní plán hned na začátku dozná jistých změn. Do Garmisch-Partenkirchen stejně jako minulý rok nezajíždíme, nýbrž odbočujeme v městečku Oberau a volíme cestu po horské silnici ST 2060. Kocháme se báječnou okolní přírodou i krásným jezerem Plansee. Přejíždíme německo-rakouské hranice a pomalu se blížíme k našemu cílovému místu, kterým je vápencové pohoří s názvem Allgäuské Alpy. Stejně jako minulý rok jsem si v průvodci přečetl, že se jedná o souvislý hřeben dobře využitelný pro několikadenní přechod s přespáním na horských chatách. A stejně jako minulý rok i letos jsme si zde naplánovali pouze dvoudenní přechod se spaním na zemi.
Pokračujeme přes město Reute po silnici č. 198, která vede údolím Lechtal podél řeky Lech. V 16 hodin 30 minut přijíždíme do vesnice Bach, kde nalézáme na pravé straně odbočku. Silnice vede nejprve podél řeky a poté se vine lesem a končí na parkovišti u spodní stanice lanovky Lechtaler Bergbahn. Trochu smutně však musíme konstatovat, že dnes provozní dobu kvůli nám neprodloužili. Poslední sedačka odjela v 16 hodin 15 minut. Odjíždíme tudíž i my, a to zkoumat okolní možné cesty do kopců, které by nás trochu přiblížili horám. Dopadlo to ale tak, jak jsme čekali. Všude je zákaz vjezdu. Tudíž se vracíme k lanovce, kde využíváme služeb bezplatného parkoviště. Z mrazící tašky vyndáváme pivo, abychom zahnali všudypřítomnou žízeň. Po sedmi hodinách cesty jsem utahaný a rozlámaný. Ovšem když se rozhlédnu po horách, jako by mě pokropili živou vodou.


Franta vyráží neohroženě vstříc Algäuským dobrodružstvím

Je pěkný teplý podzimní podvečer, který nechceme strávit na parkovišti u auta. Balíme tedy věci a v 17 hodin 45 minut odcházíme. Vlevo od informační budky a spodní stanice lanovky vede značená cesta. Jdeme zčásti po vyšlapaném chodníku, abychom se posléze objevili na šotolinové cestě. Sluníčko stále svítí, je příjemně. Až na ten kopec. Převýšení spodní a horní stanice lanovky je 600 výškových metrů. Středně těžké batohy máme na zádech, žádnou zátěž nelze odkládat. Máme tam totiž samé důležité cestovatelské vybavení (například pivo, slivovici a meruňkovici). Úžasnou pohodu a klid trochu narušují šílení motorkáři, kteří testují, co vydrží zdejší příroda a ochránci přírody, jestli tady nějací fungují.

Společné foto, kdybychom se někde ztratili

Stále do kopce, ale stále ještě pořád s úsměvem

Pomalu přicházíme nad hranici lesa a v 19 hodin 15 minut nás vítá vrchní stanice lanovky, u které se také nachází horská chata Berggasthof Jöchelspitze s krásnou zahrádkou. Bohužel je zavřeno. A tak místo piva si vychutnáváme pohledy do údolí při západu slunce.

Horská chata Berggasthof Jöchelspitze

Následně volíme ještě krátký výstup asi o dalších 100 výškových metrů, kde nacházíme příjemné místečko na spaní. Už se setmělo a citelně se ochlazuje. Připravujeme si věci na spaní, papáme a bumbáme. Moravská sekce naší výpravy připravila na dnešní večer kulturní program s názvem "co se nám letos dobrého na stromech urodilo". Kromě stále snižující se teploty (teploměr se dostává až k + 4°C) se také začíná projevovat vysoká vlhkost (okolo 90 %). Jednou z mála výhod této teploty je to, že jídlo se nám přes noc zcela jistě nezkazí. Noc je sice ještě mladá, ale výše uvedené podmínky nás zahánějí již před osmou hodinou do spacáků. Usínáme asi o hodinu později pod jasnou oblohou, na které září tisíce hvězd.


Měsíček už nás vítá, hvězdičky ho budou brzo následovat




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.