CESTOVÁNÍ PO SARDINII - DUBEN 2011 - VIII.část

5. listopadu 2011 v 20:11 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Úterý 19. 4. 2011


Budíček je dnes opravdu brzo, v půl páté. Ale jestli chceme odletět, tak je potřeba balit spacáky, karimatky a ostatní věci. Daří se to celkem dobře a tak pět minut před pátou odjíždíme. Za dvacet minut jsme na letišti. Kde se vzal, tu se vzal, před námi se ukázal člověk z autopůjčovny. Přišel, jak slíbil. Stav auta zvenčí ho až tak nezajímal. Jediná věc, kterou zkontroloval, byl ukazatel paliva a sdělil nám, že nesvítí poslední čárka. Marná byla naše snaha mu vysvětlit, že nádrž je plná. Letadlo za chvíli odlétalo a tak jsme zaplatili požadovaných 5 Eur. Asi z tohoto důvodu mají nejlevnější cenu za půjčení automobilu.



Odbavení je bezproblémové a tak v 6 hodin 30 minut odlétáme. Přesně za hodinu a půl přistáváme na letišti Memmingen.


Láďovi se zde očividně líbí a dělá vše proto, aby nemusel prostor letiště opustit. Například si vymyslel, že nemůže najít parkovací lístek. A tak všichni hledáme a přemýšlíme. Po čase ho to přestalo bavit a tak šel k autu a tam ho objevil. Platíme tudíž 35 Eur za parkování a odjíždíme.


A tak jsme si během těchto několika dní sestavili přibližný obraz o části Sardinie. Nebylo v našich silách prohlédnout si během naší krátké návštěvy Sardinie vše, co tento ostrov nabízí. Ani jsme se o to nepokoušeli. Četl jsem, že Sardové jsou jako osoby rezervované. Mne to zase až tak nepřipadalo. Je pravda, že jsme tam nezažili pokřikování na turisty, což občas patří k italské klasice. Z toho mála, co jsem tady viděl (a také četl), bych řekl, že obyvatelé Sardinie jsou hrdý a veselý národ, který lze charakterizovat následně: nelehký jazyk sardinština, tradiční a úžasné slavnosti (bohužel jsme nezažili) a s tím spojené kroje, výborná a zajímavá kuchyně a silný vztah k rodině a rodnému kraji.

Stejně jako na jiných místech, kde jsme v minulých letech byli a kterým je připisována existence bájné Atlantidy, také ani zde jsme ji neobjevili. Asi bychom potřebovali poradit od italského novináře Sergio Fraua, který v jednom ze svých poutavých příběhů označil Sardinii za ztracenou Atlantidu. Nicméně k historii Sardinie jsme si přičichli. Na zajímavé stavby z doby nuragské civilizace budeme určitě dlouho vzpomínat.

Při psaní výše uvedeného traktátu jsem čerpal ze svých vzpomínek. Pramen to však není dokonalý vzhledem k mému věku. Tudíž je možné, že je něco, co jsem napsal, je trochu jinak.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.