CESTOVÁNÍ PO SARDINII - DUBEN 2011 - IV.část (Dorgali, Sorgenti Su Gologone, La Grotta Rifugio, Valle di Lanaitho,Rifugio Sa Oche, Sa Sedda ´e sos Carros, Grotta Sa Oche, Grotta Su Ventu, Grotta Corbeddu–Sondaar, Oliena, Orgósolo, Nuoro, Monte Ortobene)

5. listopadu 2011 v 20:17 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Pátek 15. 4. 2011


V sedm hodin vstáváme a za půl hodiny odjíždíme. Během následující cesty ale ještě několikrát zastavujeme. Výhledy od silnice na soutěsku jsou grandiózní.






Silnice stále klesá až do Dorgali, což je staré kamenné umělecké městečko. Před ním však ještě zkoumáme jeden nový silniční tunel vedoucí k moři. Vedle něho si prohlížíme původní, podle nás ještě zcela vyhovující tunel. Nad městečkem Dorgali zastavujeme u jedné zajímavé vyhlídky. Nejsme zde úplně sami. "Chvíli" před námi sem zavítal Ježíš a stoupl si na podstavec. Výška sochy sice nedosahuje symbolických 33 metrů a nepodobá se slavnému betonovému Spasiteli z Rio de Janeira, ale je hezká a určitě má svoji zajímavou historii. Rozhlížíme se po okolí a posloucháme. Slyšíme zde téct vodu, a tudíž chceme doplnit plastové lahve a opláchnout se, ale máme smůlu. Objekt vodárny je zavřený a žádný pramen ani studánku nenacházíme.


Pokračujeme přes město a až za ním si uvědomujeme, že jsme zde mohli zastavit a návštěvu spojit s načerpáním pohonných hmot. Nějak jsme pozapomněli, že kromě nás i autíčko potřebuje bumbat. V mapě a v průvodci jsme si vyhlédli další náš cíl a tak v devět hodin zastavujeme na parkovišti. Jmenuje se to tady Sorgenti Su Gologone. Nejprve vydatně snídáme. Jídlo i nápoje jsou z našich domácích zásob nebo zčásti již zakoupené na Sardinii. Z toho má samozřejmě "velkou" radost prodavač z místního kiosku. Po dobré snídani se vydáváme na prohlídku areálu. Platíme vstupné 2 Eur a nejprve objevujeme zajímavý kostelík, jehož název jsme se nikde nedočetli. Po jeho prohlídce se vydáváme vzhůru do kopce hledat něco zajímavého. Brzo však zjišťujeme, že tam nic asi není a vlastně ani nevíme, co by tam přesně mělo být. Nic nenacházíme a tak se vracíme zpět a vedle kostelíka si prohlížíme zajímavou tůňku. Dočítáme se, že jsme u základů horského pásma Supramonte, vzniklého v době před 136 - 190 milióny let z vápence. Tuto oblast o celkové ploše okolo 170 km2 ohraničují okolní obce Oliena, Dorgali, Urzulei a Baunei. Zdejší prameny se nacházejí asi 103 metrů nad mořskou hladinou a byly označeny jako Su Gologone a Sa Vena. Jedná se o nedotčenou fascinující přírodní oblast. O prameny je velký zájem ze strany přírodovědců, geologů i historiků.



Jezírko, které máme před sebou, je vstupní místo k jeskyni s čistou sladkou vodou. Údajně se doposud nepodařilo zjistit, jak je jezírko hluboké. My to také dneska nebudeme zkoušet. Ve vodě, které místní údajně přisuzují léčivé účinky, bychom měli zahlédnout pstruhy. To se nám nedaří, ale objevujeme zde mince různých měn a hodnot. Z geologického pohledu je Su Gologone typického ledovcového původu. Voda má po celý rok konstantní teplotu 12 st. Celsia.V roce 2004 dosáhli speleologové místo, kde se formují proudy. Množství vody v tomto vodním rezervoáru, ještě pod maximálně dosaženou hloubkou, má odhadnutelný objem asi 100 miliónů metrů krychlových. Tmavý tok vody, který se v útrobách pohoří Supramonte štěpí, ukončuje jeho tok přesně u pramene Su Gologone, kde se voda a světlo poprvé potkávají. Toto místo přitahuje ročně hojný počet podvodních speleologů, mezi nimiž jsou i ti, kteří patří k celosvětově nejlepším. Nejdůležitější a nejúspěšnější objevy provedl v roce 2010 Ital Alberto Cavedon. Dosáhl dodnes nepřekonanou hloubku 135 metrů, aniž by se k základu pramenů přiblížil. Někde by tady měl být také pramen "Sa Vena", jež se dle průvodce nachází v dobře viditelné skalní struktuře, která obklopuje hlavní pramen. Pro příjem vody bylo v tomto místě vybudováno sběrné místo. Odtud je čerpána voda velmi dobré kvality v objemu 100 litrů za vteřinu, kterým zásobuje veškeré okolní vesnice. Tento zdroj je bezpochyby nejdůležitějším na Sardinii a může v období dešťů překročit 10.000 litrů za vteřinu. Nic však nenacházíme a tak se vracíme k autu podél říčky Rio di Oliena.



Odjíždíme a kousek za parkovištěm odbočujeme vlevo. Po cestě několikrát zastavujeme, jelikož zde mají pro turisty nainstalované informační cedule. Nejprve jsme u nějaké malé jeskyně s názvem La Grotta Rifugio. Je to malá jeskyňka, do které vlezou pouze ti hubenější. Na informačním panelu se dočítáme, že se jedná o přírodní vápencovou jeskyni, objevenou Speleologickou společností z Nuora v roce 1957. V jeskyni byly prováděny v roce 1977 a 1978 vykopávky. V pohřebišti bylo nalezeno jedenáct lidských koster. Objevy náleží ke kultuře Bonu Ighinu (4.700 - 4.000 let př.n.l. - střední neolitická doba). Pra-nuragská kultura Bonu Ighinu přijala své jméno z lokality místa blízko vesnice Mara v provincii Sassari. V jeskyni bylo také objeveno mnoho předmětů - válcovitá nádoba s rukojetí ve tvaru zvířecí hlavy, rozličné primitivní nástroje vyrobené z kostí, špičáky z divokého kance, náhrdelníky vyrobené z kamene a mušlí.


My jsme zde již nic neobjevili a tak pokračujeme a užíváme si úžasné výhledy do okolí. Jedeme střídavě po štětové i kamenem dlážděné cestě. Další zastávka je u informační tabule Valle di Lanaitho. Prohlížíme si nádhernou krajinu údolí Valle di Lanaitho s vápencovými stěnami. Údolí je velmi známé pro svoje výjimečné přírodní prostředí a archeologická naleziště. Je přibližně sedm kilometrů dlouhé, poměrně úzké a lehce zakřivené na jednom konci. Na pravé straně údolí se nachází masivní vápencové stěny zvané Corros, na jejichž opačné straně je možno spatřit tvář města Oliena a údolí Cedrino River. Na levém břehu, na území Dorgali, může člověk obdivovat kopce Monte Omene, Monte Gutturgios a Monte Tiscali, jež toto místo oddělují od údolí Oddoene Valley. Údolí Valle di Lanaitho je zvlášť bohaté na místní typy vegetace i divoké fauny. Kdybychom nejeli autem, mohli bychom spatřit divokého kance, kozu, zajíce, lasičku, koroptev, káně nebo orla královského. V údolí se nachází nezpevněná silnice, která tvoří okruh a umožňuje přístup do mnoha míst pohoří Supramonte. Pro zdejší krajinu jsou charakteristické úzké rokliny, hluboké skalní trhliny, špičaté vrcholy, útesy a jeskyně, vytvořené množstvím podzemních vod. Zdejší jeskynní systém se řadí k nejrozsáhlejším v Evropě.


Pokračujeme po nekonečné cestě, která se vine tímto krásným a opuštěným údolím. V závěru překonáváme některé trochu složitější úseky cesty. Jsou zde krátery po loužích nebo snad vyschlé slepé říční koryto. Nedaleko odtud teče řeka Rio de sa Oche. Obracíme se proto a částečně se vracíme, abychom půl hodiny po poledni přijeli do místa, které se jmenuje Comune di Oliena. Zde už jsou kromě nás další turisté. Nejprve jdeme k centrálnímu objektu zdejší oblasti s informačním střediskem a průvodcovskou službou. Jmenuje se Rifugio Sa Oche (Sa Ohe). V první polovině 19. století sloužil objekt jako lesní obydlí. Po tomto období se stal důležitou a významnou zastávkou pastýřů a zemědělců, kteří pracovali v údolí a následně také místem pro setkávání speleologů, archeologů a v dnešní době slouží pro turistické průvodce. Zjišťujeme možnosti a nakonec kupujeme vstupenky na vše, co je zde k vidění. Cena je sice 10 Eur na osobu, ale věříme, že to bude stát za to. Čeká nás návštěva jednoho archeologického místa, prohlídka dvou menších jeskyní bez průvodce a jedné velké jeskyně s průvodkyní.




Nejprve se vydáváme s další skupinou návštěvníků asi jeden kilometr pěšky k místu, jež se nazývá Sa Sedda ´e sos Carros. Na levé straně údolí, na úpatí hory Monte Udde, asi 300 metrů vysoko nad cestou k jeskyni Sa Oche vznikla nuragská vesnice. Obydlení je doloženo v době mezi 13. a 9. století př.n.l., tedy mezi mladší dobou bronzovou a dobou železnou. Během vykopávek objevili archeologové nová obydlí budovaná okolo centrálního nádvoří obklopené vápencovými zdmi. Jedná se o zajímavý architektonický a přírodní prvek, který byl ve zdejší suché oblasti vápencového pohoří Supramonte vytvořen. Prohlížíme si pozůstatky vesnice výjimečné architektury a mimořádného stavitelství z doby Nuragské. Přenesli jsme se do dob pohanských rituálů, kdy se uctíval kult vodního božstva a posvátné vody. Nejvíce nás, asi jako každého, zaujala kruhová místnosti o průměru dva a půl metru a výšce jeden metr osmdesát centimetrů. Jednalo se o vodní svatyni, která byla postavena z kvádrů z tmavého čediče s podlahou z vápencové horniny. Tudíž zde vznikl zajímavý kontrast. Podél vnitřní zdi probíhá hezky opracovaná lavice z čedičových bloků. Uprostřed místnosti se nachází na válcovitém soklu velká nádoba, která byla vytvořena z jediného pískovcového bloku a která je opatřena dírou pro odtok vody. Stěny místností byly vytvořeny z řad čedičových bloků, v kterých jsou otevřené trojúhelníkové niky, jejichž účel byl pravděpodobně pro obětní dary nebo liturgické nástroje. V jedné řadě, asi ve výšce jednoho metru, je sedm původních dekorativních elementů ve formě mufloní hlavy. Některé z nich mají na parozích malou dírku, v které byl pravděpodobně upevněn čep. Mufloní hlavy mají v tlamě otvor, který byl spojen s kanálem, jež probíhal okolo celé místnosti a byl zabudován ve zdi. V dojemné a působivé hře stříkaly ve vodním chrámu paprsky vody okolo hlav sedících lidí do nádoby ve středu místnosti. Ukončení zdiva svatyně tvoří malý šikmý čedičový blok uspořádaný jako vystupující konzoly. Přesto však panuje domněnka, že nebyl určen pro zakrytí. Předpokládá se proto, že prostor byl ochráněn lehkou dřevěnou konstrukcí nebo baldachýnem. V svatyni byly při průzkumu nalezeny různé předměty z bronzu, například lodička, která sloužila jako olejová lampa.





Při archeologickém průzkumu jiného prostoru, objektu studny, byl objeven rituální stůl elipsovitého tvaru z čediče. Na povrchu měl čtyři malé kulaté vyklenutí a ve středu plochy jednu velkou prohlubeň s dvěma odtokovými dírkami. Jednalo se o liturgický předmět, okolo kterého se konaly rituály. Byly zde objeveny pozůstatky různých objektů a zdí, vodních i kanalizačních systémů. Vědci se také snažili porozumět zdejšímu, zajisté problematickému vodnímu systému ve vápencové oblasti pohoří Supramonte, ve kterém dešťová voda bezprostředně proniká do půdy, a důsledkem toho vznikají jeskyně a podzemní vodní toky. Lidé nuragského národa, kteří zde žili, museli mít obdivuhodné plánovací schopnost v oblasti hydrauliky, když při tak složitých geomorfologických podmínkách, které vápencová půda pohoří Supramonte poskytovala, byli schopni si zajistit dostatek vody jak pro běžný život, tak i pro náboženské rituály.


Po návratu se vydáváme na návštěvu dvou nedalekých jeskyní, které se jmenují Grotta Sa Oche (Sa Ohe) a Grotta Su Ventu. Jedná se o jeskyně v působivých vápencových stěnách, kde příroda v průběhu věků vytvořila tajemné spiknutí krásy. Prohlížíme si pouze dostupné části prostor, ale vypadá to, že jejich výzkum pokračuje a bude patrně poskytovat nová překvapení. Obě jeskyně patří mezi nejdůležitější a nejslavnější ze speleologického a hydrologického hlediska ve zdejší oblasti.



Pokračujeme si prohlédnout poslední místo, kterým je jeskyně Grotta Corbeddu - Sondaar. Od informačního střediska jdeme vlevo do kopce, abychom se asi po čtvrt hodině ocitli před vstupem do této jeskyně. Průvodkyně otvírá ocelovou mříž a my jdeme dovnitř, i když se vlastně vydáváme na cestu zpět časem na počátek existence člověka na Sardinii. Je to doba asi 20 tisíc let před n.l. Také zde si prohlížíme přírodní sochařské umění vzácné až výjimečné krásy, které po dlouhou dobu tvořila voda tvarováním bílý vápencový kamene. Přes třicet let zde probíhal výzkum, při kterém byly nalezeny nejstarší pozůstatky lidské přítomnosti na Sardinii a na středomořských ostrovech, patřící do období od paleolitické doby ke starodávné bronzové době. Kromě objevu přítomnosti člověka, zde byly nalezeny stopy pravěkého jelena z doby před 30-ti tisíci lety. Objevy, které byly učiněny v těchto místech, jsou velmi důležité pro rekonstrukci Sardinské prehistorie.




Jeskyně byla útočištěm legendárního loupežníka Giovanni Salis Corbeddu, podle kterého byla následně pojmenována. Ohledně banditů na tomto ostrově se uvádějí různé údaje. Já jsem se dočetl například, že celkem na Sardinii bandité unesli 370 lidí, což je průměrně 2,7 únosů ročně. K prvnímu zaznamenanému únosu došlo koncem května 1875. Obětí byl šlechtic Antonio Meloni Gaja z Mamoiady, malé vesnice v srdci Sardinie. První cizinec, kterého kdy unesli bandité, byl Angličan Carlo Wood 13. května 1890. Žádost o výkupné byla 100.000 lir, ale nakonec bandité dostali pouhých 1.270 lir. 25. července téhož roku byli v Aritzu uneseni další dva cizinci - Jules Paty Louis a Regis Pral. Jules Paty byl propuštěn 21. srpna, ale únos Regise Prala, syna bohatého průmyslníka z Valence, způsobil diplomatický incident mezi tehdejším ministerským předsedou Francescem Crispim a sardinskými úřady. Crispi nařídil, aby se případ vyřešil jakýmkoliv nejrychlejším způsobem, ale nakonec byl Regis Pral osvobozen bez výkupného díky Giovannimu Corbeddu Salisovi, jednomu z nejtvrdších banditů v celém regionu. Prefekt Marongiu slíbil Salisovi cokoliv bude chtít výměnou za pomoc s osvobozením uneseného. Salis Corbeddu toho dosáhl, ale odmítl odměnu a stal se ochráncem utlačovaných. Byl úspěšný tam, kde ministři, prefekti a policie byli bezradní. Zajímavé vyobrazení tohoto bandity je na jedné ze stěn informačního objektu.


Po ukončení prohlídky tohoto místa jedeme zpět po stejné cestě až na hlavní silnici. Po chvíli přijíždíme do vesnici Oliena, která je nádherně situovaná na úpatí vyprahlých hor Supramonte. Vzhledem k prudkému dešti zastavujeme pouze u benzínové stanice. Po dalších 18 kilometrech přijíždíme do městečka Orgosolo. Nacházíme se v centrální Sardinii, v kraji Barbagia. Římané to zde označovali za území barbarů. Nikdy se jim totiž nepodařilo úplně ovládnout místní pastevce. Tato oblast i město jsou mnohým specifické.


Vítají nás rozstřílené informační tabule s nápisem Orgósolo. Od nich toto město vypadá jako každé jiné, člověk by se zde ani nezastavil. Žádná krása to tady není - na první pohled úplně normální větší ves s mnoha betonovými stavbami. Řada z nich je rozestavěná - nepochybně už dost dlouho a pár let to tak zřejmě ještě zůstane. Ale jakmile vjedeme do centrální části, tak je nám jasné, že jsme zde správně.


Zastavujeme a prohlížíme si zajímavé domy, které zdobí originální velkoplošné malby. Hlavní atrakcí Orgósola jsou totiž muráles. To, o čem si jinde povídají nebo píší, tady kreslí. Celé centrum je vlastně jedno velké umělecké dílo, které komentuje zahraniční i domácí události. První kresby vytvořil místní učitel a žáci střední školy. Jejich nápad byl nejprve veřejností odmítnut, ale postupně začali do Orgosola jezdit známí umělci i z kontinentální Itálie. Místní si uvědomili, že je tyto umělecké výtvory mohou dobře živit. Motivy jsou různé, sociální i politické - první světová válka, válka ve Vietnamu, vzpomínka na komunisty, dvojčata v New Yorku, pád Bagdádu, proroctví o konci světa, diskriminace Sardů ve vlastní zemi, nezaměstnanost či Sardové na koních. Některé malby se podobají slavné Piccasově Guernice, jiné jsou kopií Jeana Miróa, další zase vtipnou karikaturou. V poslední době ale řada maleb vznikla jen proto, aby do Orgosola přijíždělo stále více turistů. Přesto je návštěva Orgosola zajímavým zážitkem.




Nenavštívit patrně nejznámější a nejslavnější vesnici (či město) Sardinie by byla chyba. Je to vesnice odporu a rebelie proti italskému státu. V roce 1967 se vláda v Římě rozhodla vybudovat v nedalekém horském údolí Pratobello vojenskou základnou. Místní obyvatelé i lidé z okolí však obsadili louky a postavili se proti armádě a policii. S jejich nenásilným odporem sympatizovala tenkrát celá Sardinie a díky tomu nedošlo ke krveprolití. Orgósolo se však proslavilo i něčím jiným, vlastním způsobem krevní msty. Spory se zde řešily vendetou s pomocí lesorie, tradičního sardinského ovčáckého nože. Banditismus tu přetrval až do 20. století a údajně zde i v nedávné době docházelo k únosům bohatých podnikatelů a jejich dětí. Únosy po zaplacení výkupného končívaly až na drobná zranění nebo uříznuté ucho celkem šťastně. Do zdejšího prostředí je zasazen známý film z 60. let 20. století od italského režiséra Vittoria de Sety - Bandité z Orgosola, který je postavený na autentickém projevu sardinských neherců.



Procházíme se, pozorujeme a fotografujeme. Objevujeme jeden zajímavý obchod se suvenýry, kde nakupujeme dárečky domů. Paní nám za odměnu a také asi s vidinou dalšího obchodu dává ochutnávat proslulý sardinský nápoj. Mirto, typický sardinský likér, se vyrábí z myrty obecné. Z voňavých fialových (červených) bobulí myrty vzniká červené "Mirto", z listů pak "Mirto" bílé. My jsme okusili nápoj načervenalé barvy. Poté jdeme ven, a jelikož drobně prší, navštěvujeme protější kavárnu, kde si dáváme další dobré espresso i capuccino. Drahoš zkouší kulinářský experiment a sladí si presso skořicovým cukrem. Myslím, že Sardové by se od něho mohli učit, jak pít správně ochucenou kávu.


Venku nám stále dělá společnost drobný déšť, obloha je zatažená a bude se asi brzo stmívat. Potřebujeme zavčasu vyhledat nějaký krytý nocleh. Městečko Orgosolo proto opouštíme v 18 hodin 30 minut a pokračujeme asi 20km do města Nuoro. Prohlížíme si to zde z auta a hledáme odbočku na jeden kopeček, který jsme si našli v mapě. Nakonec objevujeme směr Monte Ortobene a absolvujeme asi 8 kilometrů dlouhou cestu plnou zatáček na vrcholek hory. Nacházíme se v nadmořské výšce 955 metrů. Chvíli se projíždíme a procházíme. Z několika míst by měl být krásný výhled do údolí, na pohoří Supramonte i na město. Bohužel je tma a zataženo a tak si musíme s výhledy počkat na ráno.

Na vrcholku Monte Ortobene se nachází několik objektů chat, restaurací, kaváren mezi nimi pobíhají divoká prasata, stále štěkající psi a procházejí se krávy. A bohužel i človíčkové jsou zde. Není jednoduché něco objevit, ale nakonec si vybíráme krytou vstupní terasu jednoho domu, který není obydlen ani oplocen. Ve 20 hodin 30 minut zastavujeme. Následuje večeře, pivo, víno a také slivovice. K tomu všemu nám vyhrávají kapky deště.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

2 Renča | Web | 21. ledna 2014 v 16:32 | Reagovat

Zajímavý blog, jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.