NÁVŠTĚVA EGYPTA - BŘEZEN 2010 - II.část (Káhira, Pyramidy v Gize)

30. dubna 2010 v 9:00 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ



Jedno arabské přísloví praví: "Všechno na světě má strach z času, ale čas má strach z pyramid" My jsme z nich strach neměli, nýbrž jsme se na ně těšili a tudíž náš druhý výlet směřoval do Káhiry.

V půl druhé v noci odjíždíme od hotelu. Než stačíme usnout, zastavujeme u prvního kontrolního stanoviště. Zde probíhá povinná kontrola osob, jejich pasů a víz. Pasy kontroloval pro jistotu již průvodce u hotelu a dva lidé s námi nemohli odcestovat, jelikož byli předtím na výletě v Jordánsku. S egyptským vízem je to zajímavé. Je možno pořídit buď vízum pouze na Sinaj, nebo celoegyptské. Na letištích a vstupech do Egypta lze zakoupit pouze jednorázové vízum a proto, když se cestuje na výlet do sousední země, je potřeba při přechodu hranice požádat o "zpětné" vízum.

Po čtvrthodince pokračuje autobus v další cestě. Upadáme do kontrolami přerušovaného spánku. Naštěstí již nepožadují pasy. Ve dne i v noci postávají na stanovišti egyptští vojáci s automatickými zbraněmi, někde mají kulomet postavený na střeše bílé dodávky, což nevyvolává zrovna dobré pocity. Jedna silniční kontrola následuje za druhou. Takových zastávek jsme zažili při cestování po Sinaji nespočetně. Před větším městem, na každé křižovatce, na odbočkách z hlavního tahu do hor, probíhá kontrola osob a nákladu. Většina stanovišť připomíná hranici mezi bývalou ČSSR a NSR. Zpomalovače rychlosti, naplněné sudy a jiné zábrany, které neumožňují rychlé a přímé projetí kontrolního místa. Průvodce nám říká, že se sice jedná o zdržení, ale díky tomu se můžeme cítit bezpečněji, jelikož zdejší končiny jsou málo obydlené a vnitrozemí těžko kontrolovatelné. Možná to tak bude, i když si myslím, že lidé ve vnitrozemí jsou hodní.

Jedeme po asfaltové silnici, jejíž některé části byly vybudovány zřejmě nedávno, je nová a hladká, místy ji pokrývají jazyky navátého písku. Ráno v šest hodin zastavujeme u čerpací stanice. Rozednívá se a tak si prohlížím benzínovou oázu uprostřed pouště. Poté pokračujeme rovnou do Káhiry, přičemž po cestě podjíždíme Suezský průplav v silničním tunelu. Od průvodce se dovídáme, že průplav spojující Středozemní a Rudé moře byl v dnešní podobě otevřen v roce 1869. Je dlouhý 163 km, široký 140 až 365 m, hluboký 18 m. Poplatky za průjezd lodí tímto průplavem jsou významným zdrojem příjmů Egypta. Po opuštění Sinajského poloostrova se blížíme ke Káhiře. Kde přesně začíná, lze jen těžko poznat. Jedná se totiž o největší africké velkoměsto. Počet obyvatel se vzhledem k velké migraci pouze odhaduje.


Kdysi se Káhira přelila přes ornou půdu nilského údolí a dnes by měla mít přes dvacet miliónů obyvatel. My jsme se dozvěděli číslo 26 miliónů. Zajímavá je i představa, že několik miliónů lidí denně do Káhiry dojíždí. První, co je slyšet, je strašný rámus od klaksonů, auta osobní i nákladní, autobusy, motorky obsazené až čtyřmi lidmi a mezi tím se proplétají lidi. Autobus nás vysazuje přímo v centru u "Egyptian Museum". Rozhlížíme se a dýcháme smogový vzduch velkoměsta. Zde se k nám přidává místní průvodkyně. Umí dobře česky a má výborné znalosti o Egyptě. Studovala cestovní ruch a během dne nám sdělí moc a moc zajímavých informací. Nejprve fotografuji budovu muzea zvenku, jelikož se musí poté fotoaparáty a kamery odložit do úschovy. Dovnitř se s nimi nesmí. Před vchodem procházíme bezpečnostním rámem. A poté se již ponořujeme do krás tohoto úžasného muzea. Muzeum uchovává rozsáhlou sbírku staroegyptských památek. Během jeho návštěvy procházíme desítky místností, kde je k vidění okolo 120 tisíc různých exponátů od kolosálních soch po drobné šperky. Všechny tyto exponáty představují historii starověkého Egypta od počátků do příchodu islámu. Muzeum bylo založeno roku 1858 Francouzem Augustem Mariettem a nachází se v klasicistní budově z roku 1902 v severní části náměstí Midan Tahrir. Budova má přízemí a jedno patro a pro lepší orientaci návštěvníků jsou místnosti očíslovány. V přízemí jsou vystaveny sochy a kamenické výrobky z období od Staré říše až po období, kdy byl Egypt římskou provincií. Vzhledem k tomu, že většina předmětů je vystavena, není v silách člověka za dvě hodiny vše zajímavé shlédnout. Nejznámější a nejžádanější jsou asi věci z Tutanchamonova hrobu, včetně jeho dvou zlatých rakví a slavné posmrtné masky. Zajímavé jsou ale i další nálezy a poklady z královských hrobů nebo zvířecí mumie. Zaujala nás také Rosetská deska, jeden z nejvýznamějších nálezů pro egyptologii. Díky ní bylo možno rozluštit staré egyptské hieroglyfy.


Po jedenácté hodině pokračujeme autobusem. Další naší zastávkou je Muzeum papyrusu. Zde nám průvodkyně názorně ukazuje, jak se vyrábí papyrus. Tato informace zaujala dámskou část naší rodiny a vypadá to, že budu muset shánět rostlinu Cyperus (Papyrus) neboli Šáchor.


Po prohlídce muzea následuje oběd a poté jedeme na západní okraj Káhiry, kde leží náhorní plošina Gíza. Zde se nacházejí snad nejslavnější stavby celých dějin lidstva. Pyramid je v Egyptě asi osmdesát. Kdysi jich bylo víc. Některé podlehly zubu času, jiné zmizely pod nánosem písku. Největší a současně nejčastěji zmiňované v souvislosti s prvním divem světa, jsou tři hlavní a několik menších pyramid v Gíze. U vchodu nás čeká opět bezpečnostní opatření a poté se dvě hodiny věnujeme návštěvě tohoto místa. Je zde několik vyhlídkových míst, ze kterých jsou krásné pohledy na pyramidy. Prohlížíme si tyto divy světa z dálky i zblízka. Když člověk stojí u paty Cheopsovy pyramidy, má zvláštní pocit, který se skládá z tajemna, nekonečnosti, posvátna, obrovitosti a určitého času, období či věku.


Největší pyramida v Gíze je Chufevova (Cheopsova) pyramida. Původní délka její čtvercové základny byla 230 metrů, výška 146 metrů a sklon asi 51°50´. Její stěny byly obloženy z leštěného bílého kamene a vrchol černým dioritem. Jádro pyramidy bylo vystavěno z místního vápence. Dnes je vysoká 137,3 metru, je vyšší než katedrála Sv. Víta v Praze nebo Svatopetrský chrám v Římě. Její špička ale neznámo kdy zmizela. Zůstala po ní plošina, na které bylo za druhé světové války britské protiletecké pozorovací stanoviště. Pyramida stojí na pozemku o rozloze pěti a půl hektaru. Ani v dobách největší slávy kterékoliv evropské říše neměl panovník palác, který by se jí mohl rovnat. Menší jsou Buckinghamský palác v Londýně, Versailles u Paříže, bývalý carův zimní palác v Petrohradě i Escorial v Madridu. Na stavbu Chufevovy pyramidy bylo podle odhadů spotřebováno asi 2,25 mil. kamenných kvádrů o váze zhruba dvou a půl tuny.


Chefrénova (Rachefova) pyramida je druhá největší. Délka strany základny je 215 metrů, výška 143,5 metrů, sklon 53°10´. Do jejího stavebního komplexu patří Sfinga.Na povrchu stěn pyramidy, v její horní čtvrtině, zbyly pozůstatky původního vápencového obložení. Spodní vodorovná hranice obkladu je ve výšce 178 metrů nad současnou úrovní moře. Tvar spodního okraje obložení je deformován způsobem připomínajícím působení vodní eroze, jako když vlny narážejí na příkrý břeh. Je těžké si představit, že pyramida byla takto postavena záměrně. Je to samozřejmě jen spekulace, ale v jednom starém textu řeckého dějepisce Herodota je zmínka o pyramidách čnějících nad vodou. Při tak vysoké hladině by čněly asi 33 metrů nad vodu pouze dvě z pyramid. Příčina potopy tohoto rozsahu není ještě známá. Pokud by roztál antarktický ledovec, stoupla by hladina moří pouze o 80 metrů. Souběžné tání ledu v ostatních částech světa by ji navýšilo o dalších 5 metrů. A to by na potopu určitě nestačilo. Co a kdy se odehrálo v dávné historii, zůstává dále hádankou. V popředí pyramidy jsou vápencové lomy, ve kterých byl lámán kámen na její stavbu. Součástí tohoto komplexu je i Velká Sfinga, která stráží bránu do celé gízské nekropole.


Mykerínova (Menkauréova) pyramida je nejmenší. Strany základny jsou 104 x 102 metrů, výška 66 metrů a sklon 56°. Kromě tří velkých pyramid a Sfingy se v okolí nachází i zbytky dalších staveb, zejména malé pyramidy, určené pro faraonovy manželky, lodní muzeum a zbytky zádušního chrámu.


Nikde se ani neuvádí, čím jsou tři pyramidy v Gíze unikátní, jedinečné a doslova neopakovatelné. Ze všech doposud v Egyptě objevených, pouze gízské mají sklon stěn něco málo přes 50 stupňů! U všech ostatních staveb byl použit výhodnější sklon 43 - 45 stupňů. Je to sice malý rozdíl ve stupních, ale pro identifikaci jejich stavitelů naprosto zásadní. Bude-li se sypat volně na hromadu například písek nebo kamení, postupně se vytváří homole ve tvaru pyramidy se sklonem stran asi 45 stupňů. Výška takového umělého kopce v podstatě není ničím omezena, nebortí se a poroste stále výš a výš. Stejné pravidlo vymezené gravitačním zákonem platí i pro stavbu pyramid. Pokud se to člověku podaří, může na sebe skládat opracované kameny bez malty. Bude-li úspěšný, může vybudovat kopii některé z pyramid, stupeň po stupni, metr po metru, výš a výš. Zvolí-li úhel vnějších stěn 43 stupňů, stavba hezky poroste pod rukama. Pokud však zvolí úhel přes 50 stupňů, tak jako u tří pyramid v Gíze, stavba se asi v polovině zhroutí. Sama od sebe. Pyramidu s tak nevýhodným stavebním úhlem nikdo nepostaví! A přesto takové pyramidy existují. Jsou jen tři, jsou středem pozornosti lidí z celého světa a stojí v Gíze.


John West, spisovatel a nezávislý egyptolog zjistil, že vodou erodované skály mají stejný tvar, jako stará podkladová hornina sfingy a její jámy. Tento typ eroze musela způsobit voda. Jedině voda, proudící v přívalech přes okolní stěnu by vytvořila ten zaoblený profil. Byl to on, kdo se první začal věnovat faktu, že zvětralé vzory na Sfinze nejsou vodorovné jako na jiných památkách v Gíze, ale jsou svislé. Je jasné, že vodorovné zvětrání je výsledkem eroze způsobené silnými větry a písečnými bouřemi. Těch je v této oblasti hojnost. Ale svislá eroze může být způsobena pouze působením vody. Mohla voda způsobit svislé zvětrání na Sfinze? Voda? Ale odkud? Mluví se o Sahaře. West si samozřejmě uvědomoval, že egyptologie jednoznačně zařazuje vznik Sfingy do doby kolem roku 2500 př.n.l., do časů vlády faraóna Chefrena, který je zároveň identifikovaný s druhou pyramidou v Gíze. Víra v toto datování stavby Sfingy je mnohem větší dogma než cokoliv jiného. Tato dogmatická víra není podepřena jediným logickým faktem. Nejsou zde žádné nápisy, které by spojovaly jmenovaného faraóna se stavbou. Nenašla se ani žádná stéla nebo papyry. Jediným důvodem pro toto dogma je tzv. Stéla sfingy vztyčená Thutmosem IV., na které se ve 13. řádku nachází kartuš Chefreho. Pokud jde o blízkost pyramidy, pak tvrzení, že blízkost dvou staveb znamená vznik ve stejné době, je neskutečně bizarní.


Podobně je to i s tvrzením, že obličej Sfingy je portrétem faraóna Chefrena. Frank Domingo, expert na policejní identifikaci porovnal jedinou známou sochu krále Chefrena s tváří Sfingy. Příručky detektiva Dominga o policejní identifikaci se používají na celém světě. Jeho slovo má svou váhu. Po revizi všech rozměrů, úhlů a poměrů došel Domingo k závěru, že Velká sfinga v Gíze není stejná osoba reprezentovaná sochou faraóna. Sfinga je tedy podle Westa o hodně starší než časy panování Chefreho. Pomůže tato hypotéza vysvětlit i zvláštní, svislé zvětrání na soše? Prominentní geolog a profesor Bostonské univerzity Dr. Robert Schoch také zkoumal Sfingu a došel k závěru, že svislé zvětrání vzorů na Sfinze, nebylo způsobené větrnou erozí, ale vodou z prudkých dešťů. Následovala záporná reakce egyptologů. Schochova argumentace je ale jasně srozumitelná. Sfinga byla postavena v době, kdy takové prudké přívalové deště byly v Egyptě normální. Egyptologové reagují, že takové silné deště přestaly tisíce roků před dobou Chefreho. V Egyptě tímto způsobem pršelo v době před rokem 10000 př.n.l., tj. v čase, kdy končila poslední doba ledová! West a jeho tým byl okamžitě označen za šarlatány. Tuto teorii zcela nečekaně podpořila úplně jiná vědní disciplina, astronomie. R. Bauval - belgický stavební inženýr se zájmem o astronomii zjistil následující. Tři pyramidy v Gíze jsou neuvěřitelně přesnou pozemskou mapou tří hvězd Orionova pásu, dokonale vyjadřují úhly mezi nimi a dokonce prostřednictvím svých vlastních velikostí naznačují individuální velikost hvězd. Tento grandiózní model hvězdné oblohy se prostírá dál na jih a sever a zahrnuje další stavby na plošině v Gíze a opět s maximální přesností! Ovšem největším překvapením je, že monumenty v Gíze jsou uspořádány tak, jak hvězdná obloha vypadala (pouze a jedině) kolem roku 10 450 př.n.l.


Naše průvodkyně stejně jako asi všichni Egypťané říká, že ohledně vzniku pyramid mají v Egyptě jasno. Avšak když si člověk přečte některé knihy nebo články na internetu, tak se dozví, že do dnešních dnů nejsou zcela jednoznačně vysvětleny některé otázky související s jejich vznikem a významem. Původ a vznik gízských pyramid je dodnes zahalen tajemstvím. Přestože nejsou k dispozici žádná fakta o jejich účelu, egyptologové nadále tvrdí, že pyramidy jsou hroby. Ve vnějších ani vnitřních komorách žádné ze tří pyramid nebyly objeveny žádné nápisy nebo výjevy, které by opravňovaly nazývat je hrobkami faraónů. Zatím se výše uvedené jeví jako spekulace, ale v případě, že by se našly nějaké důkazy, pak by bylo nutno přehodnotit dějiny lidské civilizace jako celku.


Říká se "Nevidět pyramidy je jako byste nebyli v Egyptě". Jaký je můj pocit z pyramid? Určitě bych každému doporučil při návštěvě Egypta výlet k pyramidám. Je ale potřeba si dopředu něco o nich přečíst. Jednak nestojí někde uprostřed pouště, jak jsou vyobrazeny na fotografiích nebo jiných uměleckých dílech, nýbrž na předměstí Káhiry. Zajímavé to zde může být brzo ráno nebo k večeru. To tady člověk patrně nevidí turisty lezoucí na pyramidy, aby ulovili fotografický snímek. Sfinga je také úžasná, ani nevadí, že je chudinka bez nosu. Za poplatek je možno se podívat do útrob dvou velkých pyramid a zadarmo lze prozkoumat zevnitř jednu menší pyramidu. My jsme zvolili druhou možnost a stačilo to. Nic tam skutečně není. Něco jiného je však kolem pyramid a to v dostatečném množství. Lidičky, nepořádek, velbloudáři, prodavači všeho možného i nemožného a děti volající "bakšiš" nebo "what`s your name?"


Pokračujeme pěšky po ulici a pozorujeme obyčejný život Egypťanů v největším africkém městě. Po chvíli vcházíme do Parfumérie. Hned u vstupu nás do nosu udeřily ostré vůně parfémů. Na uvítanou dostáváme ochutnat velmi dobrý ibiškový čaj. Následuje přehlídka různých vůní. Od místních, které používala královna Nefertiti, nejkrásnější žena starověkého Egypta, po známé mezinárodní vůně, které jsou špičkou na světovém trhu. V nabídce je k "očichání" stovky druhů vůní.

Když jsme dost navoněny, nasedáme do autobusu a jedeme šedou smogovou Káhirou, kde auta jezdí namačknuté vedle sebe v mnoha pruzích a do toho různě přechází lidé. Městem zní troubení aut, hlasitá hudba z obchůdků, hlasy muezzinů z mešit. Po širokých bulvárech se valí proudy automobilů. Možná, že dodržují nějaká pravidla jízdy, ale našinec nepochopí jaká. Nejdřív a nejvíc ze všeho je potřeba troubit. Taktéž je potřeba neustále přejíždět z jednoho pruhy do druhého nebo raději hned do třetího a za chvíli zpět, i kdyby to snad nebylo zapotřebí. Přejít tady křižovatku je asi umění. Pro cizince. Místní chodí přes ulici i ve směru jízdy mezi auty. Také smog je tu obrovský, ale dýchat se dá. Domy a budovy mi v Káhiře připadají šedé a špinavé, takové neupravené. Připadá mi to, jako by tu nebyla snaha zlepšit alespoň své bezprostřední okolí. Nevidím tady parky, kytičky, stromy. Asi je to tím, že místní neodpočívají na lavičkách, ale ve všudypřítomných čajovnách. Vzhledem k temperamentu zdejších lidí a jejich hlasité konverzaci v Káhiře klid člověk jen tak asi nenajde. Všude kolem je nepořádek, který večer údajně končí v Nilu nebo je pálen, což by odpovídalo tomu smogu, který tady je.


Přijíždíme do tzv. Velké Káhiry. Nachází se zde místa, kam chodí nakupovat i místní a která se nazývají arabské trhy či souky nebo bazary. Z autobusu vystupujeme nedaleko od Husajnovy mešity na stejnojmenném náměstí. Právě končí velká modlitba a lidí kolem nás je více než dost. Zdejší trh Chan el-Chalíli je nejznámějším bazarem Káhiry. Volným dnem není v Egyptě neděle, nýbrž pátek. A to je dnes poznat. Chceme se projít, ale spíše se jedná o prodírání davem. Sledujeme nabídky obchodníků a necháváme se jimi přemlouvat k prohlídce jejich zboží. Sehnat se tady dá všechno, různé potraviny, maso, ryby, ovoce, zelenina, orientální koření, sušené ibiškové květy na čaj, měděné a mosazné nádoby, zlato, stříbro, vzácné kameny. V okolních kavárnách relaxují místní lidé. Buď pijí čaj, kávu nebo kouří šišu, vodní dýmku.



Okolo osmnácté hodiny nasedáme do autobusu a odjíždíme zpět přes Sinaj do Taby.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.