CESTOVÁNÍ PO KRÉTĚ - BŘEZEN 2007 - II.část (Fourfouras, Spili, Preveli, Plakias, Kournas, Vrisses, Chania, Gonia, Polyrinia, Sfinari)

3. ledna 2010 v 16:45 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Pondělí 19. března 2007

Meteorologické údaje v 7 hodin a 45 minut (nocleh pod vrcholem)
Nadmořská výška...
cca 2.000 m.n.m.
Teplota+- 0°C
Vlhkost57 %

Po sedmé nás začíná budit sluníčko, okolo osmé vstáváme, balíme věci a za půl hodiny pokračujeme dál v cestě z kopce dolů. Hledáme cestu E4. Každou chvíli to vypadá, že ji vidíme, ale vždy nakonec konstatujeme, že se jedná o cestu vyšlapanou kozami nebo ovcemi. Po čase vidíme pod sebou nějaká stavení. Vybíráme si to největší a sestupujeme tím směrem. Chvíli to trvá, ale nakonec v deset hodin přicházíme k vybranému cíli, jímž je turistická chata Toubotos Prinos.
Pohled od chaty Toubotos Prinos

Chata patří Řecké horolezecké asociaci (EOS) a nachází se ve výšce přibližně 1400 metrů nad mořem. Děláme zde přestávku, sušíme věci, ohříváme své kosti a kůži na sluníčku. Když jsme vstávali, nebyla teplota příznivá pohodovému snídaňování. Tudíž kombinace snídaně, svačiny a oběda přichází na řadu až nyní. Nadmořská výška se změnila a tudíž i my jsme se rozhodli pro změnu. Zimní horské oblečení převlékáme za letní nížinné.

Chata Toubotos Prinos

Ve čtvrt na dvanáct pokračujeme po cestě E4, kterou jsme objevili až zde u chaty. Začíná přibývat stromů, především dubů, skoro se dostáváme do lesa. Nejedná se sice o takový les, jaký známe z domova, ale na Krétu je zde stromů až moc.
Kouzelná příroda

Jdeme západním směrem a neustále se ohlížíme zpět a pozorujeme zasněžené hory. Je zapotřebí se dívat také před sebe, jelikož se cesta různě klikatí, protože se vyhýbá překrásným, ale hlubokým stržím. Po cestě navštěvujeme jedno vyhlídkové a možná i náboženské nebo historické místo. Aspoň to tvrdí Franta, který zde objevuje kámen, jenž podle jeho hypotézy sloužil k obětním rituálům. Svědčí o tom kanálek, který sloužil k odvádění nějaké tekutiny, asi krve od oltáře.
Frantovo obětní místo

Podle informační cedule by zde mohla být také pitná voda. V úvahu by přicházela malá jeskyňka. My jsme tam však nic neobjevili a tak po čtvrt hodině pokračujeme dále. Po chvíli se kolem nás začínají objevovat olivovníky.
Olivovník evropský je krásný, nenáročný a velmi odolný strom s šedavými listy, který snese velkou zimu, horko i sucho. Údajně jich roste na ostrově okolo 25 miliónů, buď v olivových hájích nebo jednotlivé stromy u cesty či v zahradě. Tato plodina nemá na Krétě konkurenci, vyskytuje se všude a v takovém množství, až to naplňuje úžasem. Svahy kopců a pobřežní roviny, prostě všude, kde jsou pro její pěstování vhodné podmínky, jsou pokryty kobercem miliónů olivovníků. Roste pomalu, dobrou úrodu lze očekávat až asi po 30 letech života. Jedna z teorií říká, že se olivy začaly pěstovat na Krétě asi před 6000 lety. Některé stromy patří k nejstarším na kontinentě, možná jeden z nich zasadili Homérovi současníci. Ve starověku byly olivovníky většinou majetkem státu a nesměly se kácet. Byly středem života, symbolem bohatství a míru. Olivový olej byl nazýván tekutým zlatem, ve stínu olivovníků rozvíjeli své teorie o životě antičtí filozofové Aristoteles nebo Platón. Olivový strom byl považován za kouzelný, věřilo se, že může růst sám od sebe. Proto také byly olivovníky nepřítele oblíbeným terčem, zničením stromů byl protivník výrazně oslaben. V Antickém Římě se pokácení pouhého jednoho stromu trestalo odejmutím života.

Stromy okolo nás mají krásně tvarované kořeny, kmeny a větve a kdoví jestli není některý z nich odnoží stromu, který zasadil Herakles u vchodu na olympijský stadion, aby z něj vítězové starořeckých her dostávali jednu snítku. Kromě vlastních stromů si prohlížíme zajímavý úkaz pod nimi na zemi. Pod některými totiž leží rozprostřené černé sítě, jinde jsou zase opodál složené. Jsou tam od minulé sklizně, která bývá obvykle od října do prosince, nebo jsou již připraveny na nový sběr.
Sběr oliv je skutečným vyvrcholením roku na Krétě. Tradičním způsobem se zralé olivy střásají na velkou plachtu zavěšenou pod stromem, případně se trhají do košíků jako švestky. Nasolují se ve velkých kontejnerech, dříve se máčely několik dní v moři. Pak se musí nechat několik měsíců zkvasit. Nakonec jsou naloženy do ochucených nálevů, ve kterých se skladují a prodávají. Všechny olivy, které vyrostou na stromech, jsou zelené. Rozdíl mezi černými a zelenými olivami je pouze ve stupni dozrávání. Zelené olivy jsou nezralé, pak přicházejí různé barvy žlutých, červených, modrých, až k úplně zralým, černým. Aby to však nebylo tak jednoduché, některé černé olivy vznikají ze zelených až při zpracování.
Řecké přísloví "jedl jsem s ním chléb a olivy" je známkou přátelství. Novomanželům v Řecku se přeje: "Ať ve vašem domě nikdy nechybí chleba, víno a olivy". Olivový olej se používá k církevním obřadům, při křtu, svatbě, pohřbu, ke svícení, topení, vaření, natírání kůže, léčivým a kosmetickým účelům, zpracovává se i olivové dřevo.
Poslední úsek naší cesty vidíme před sebou městečko Fourfouras, kam přicházíme v půl čtvrté. Jedná se o druhé výstupové místo, ze kterého je možno naplánovat cestu na vrchol. Je nutno však počítat s větším převýšením. Výchozí bod je ve výšce okolo 500 m.n.m. Třetím místem, kde je možno začít putování na nejvyšší horu Kréty, je městečko Kamares. Avšak i v tomto případě člověka čeká solidní stoupání, protože bude začínat ve výšce cca 570 m.n.m.

Městečko Fourfouras si dodnes zachovalo původní ráz a vypadá příjemně. Procházíme se uličkami, až objevujeme jeden menší kostel, který je otevřen. S údivem si prohlížíme zajímavý interiér, kterému dominuje ikonostas. Dřevěná stěna s dveřmi, která odděluje oltářní prostor (kněžiště) od zbývajícího prostoru kostela je plná ikon, jež se zde upevňují podle určitého systému. Ten nám sice není znám, ale je to zde krásné a působí to úžasně, až tajemně, zvláště když jsme zde sami.


Po prohlídce odcházíme přes zbytek městečka až na silnici, kde chceme stopovat. Čekáme jenom několik minut a pokračujeme s místním člověkem do vesnice Monastiraki. Zde se také chvíli procházíme a rozhlížíme. Zjišťujeme, že naším směrem vede již jen menší silnice a tudíž nám nezbývá než pokračovat pěšky. Nejprve procházíme vesnicí Opsigias a posléze přicházíme do větší vesnice, která se jmenuje Amari. Zde nejprve nakupujeme v malém obchodě plechovkové pivo a posléze navštěvujeme místní tavernu a začali jsme testovat jak chutná řecké víno. Jak se sluší a patří k vínu dostáváme na ochutnání talíř se zeleninou, olivami, sýrem, rybí pomazánkou a chlebem.

Stejně jako předešlý den i dnes jsme opět viděli po cestě několik dopravních značek, které byly prostřílené. Patrně je to místní druh zábavy.
Střelba do značek - zajímavý druh zábavy

V devatenáct hodin odcházíme dobře občerstveni s výhledem posledních dnešních dvou kilometrů, které podle mapy zbývají do dalšího městečka, kde budeme hledat nocleh. Leč skutečnost je jiná. Do Meronas přicházíme ve dvacet hodin a v nohou máme dalších šest kilometrů. Ne vždy se dá mapě věřit. Zkoušíme hledat nějakou občerstvovací stanici, ale po tavernách jako by se slehla zem. Odcházíme tudíž za město a po chvíli nachází travnaté místo ke spaní. Následuje opět večeře a posléze uleháme.
Před spaním přemýšlím na téma "Kréta - turistika". Na Krétě si místní obyvatelé na turistiku moc nepotrpí. Asi vůbec nevědí co to je a nechápou jí. Řekl bych, že sami Kréťané vůbec neznají svoji zem z hlediska cestovatelského, každý zná pouze nejbližší okolí svého bydliště a občas vůbec nechápe, proč turista chce něco poznat. Ale jsou to spokojení, pohodoví a dobří lidé a to je důležité pro naše cestování.
Meteorologické údaje ve 21 hodin a 5 minut (nocleh za Meronas)
Nadmořská výška...
cca 450 m.n.m.
Teplota+ 11°C
Vlhkost78 %


Úterý 20. března 2007


Meteorologické údaje v 6 hodin a 45 minut (nocleh za Meronas)
Nadmořská výška...
cca 450 m.n.m.
Teplota+ 8°C
Vlhkost79 %

Vzhledem k tomu, že se nacházíme blízko civilizace, vstáváme již v sedm hodin, balíme věci a za půl hodiny pokračujeme dál kousek po silnici. Ve tři čtvrtě na osm začínáme stopovat u místního hřbitova, kde jsme nejdříve posnídali. V devět hodin nám zastavuje domorodý sekáč trávy, který nás popovezl asi jeden kilometr a posléze nám poradil a ukázal zkratku. Opět, jako již mnohokrát se ukázalo, že ne každá zkratka je nejkratší. Ve tři čtvrtě na deset přicházíme do městečka Gerakari.
V městečku Gerakari

Zde vidíme přes silnici nataženou výstražnou pásku, která jakoby dávala najevo, že je silnice uzavřená. Na první pohled dost nepříjemná zpráva, jelikož právě tím směrem jsme chtěli stopovat. Naštěstí za několik vteřin poznáváme, že se k nám osud neobrátil zády. Přijíždí terénní dodávka, ve které sedí starší pán a paní. Na první pohled nevypadají, že by brali stopaře. My jim však zvedáme bezpečnostní pásku, aby mohli projet, a ukazujeme na korbu. Po tomto dobrém skutku z naší strany se jim nás asi zželelo a po projetí daným místem zastavují a dávají nám najevo, že ložná plocha jejich vozu je nám k dispozici. Nasedáme a dalších jedenáct kilometrů se kocháme pohledy na krásnou krétskou krajinu i na zasněžené hory.
V deset hodin přijíždíme do zajímavého města Spili. Jedná se o turistické centrum, které navštěvuje celkem dost lidí. Podhorské městečko leží ve výšce 400 metrů nad mořem, je obklopené zelení a díky své poloze má velké bohatství vodních zdrojů. Město je vlastně tvořeno jednou úzkou silnicí bez chodníků. Kolem ní je spousta taveren a obchůdků s ručně tkaným textilem i jinými upomínkovými předměty. Před jednou kavárnou je malá, asi rodinná benzínová stanice (jeden stojan s benzínem a jeden s naftou). Zajímavá kombinace vůně kávy a benzínu. Ale asi to funguje, jelikož venku sedí spokojení majitelé. Jdeme po této ulici až na náměstí, kde se nachází věc, kvůli které jsme sem přijeli. Je to benátská zídková fontána s devatenácti lvími hlavami a šesti dalšími normálními otvory, ze kterých teče proudem pitná, ledově studená voda. Samozřejmě ochutnáváme a doplňujeme zásoby do plastových lahví a také ochlazujeme naše unavené nohy. Krásná přestávka.

Zasloužený odpočinek ve městě Spili

Poté si prohlížíme také kostel a další část města. Vycházíme též jednou ze stylových uliček do kopce. Je odtud krásný rozhled na město i okolní kopce a hory. Poslední naší zastávkou je návštěva rozsáhlého kláštera, který byl postaven nedávno "na zelené louce". Jedná se o rozsáhlý několikapatrový komplex, který se stále ještě dokončuje.

Zajímavá novostavba kláštera

V půl dvanácté již stojíme na silnici a stopujeme. O čtvrt hodiny později již jedeme. Vysedáme po osmi kilometrech na křižovatce před vesnicí Koxare. Zde se nestačíme ani rozkoukat a pokračujeme v autě se dvěma stavebními dělníky. Po cestě řešíme otázku, kde vystoupit, abychom se dostali, co nejlépe a nejdříve ke klášteru Preveli. Nakonec vysedáme až v Plakias, v turistickém letovisku a přístavu na jižním pobřeží. Výstavbu v Plakiasu tvoří především apartmánové domy a hotely různého druhu a kvality a samozřejmě taverny. Původních domů je zde jen málo, většinou v blízkosti malého rybářského přístavu, kterým také Plakias býval dříve, než se stal vyhledávaným cílem turistů. Zjišťujeme možnosti, jak se dostat k našemu cílovému místu. Autobusy jezdí patrně pouze v sezóně, stopem to asi taky nebude žádná sláva a tak se rozhodujeme pro taxi.

Cena za dvě osoby v taxi z Plakias ke klášteru Preveli.....10,00 Eur
Vzdálenost12,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,85 Eur

Po cestě ke klášteru míjíme ruiny Kato Moni Preveli. Jedná se o pozůstatek starého kláštera, soubor kamenných budov z 16. - 17. stol. Zdejší mniši po požáru kláštera počátkem 19. stol. budovy opustili. Asi dva kilometry odsud přichází to hlavní. Piso Moni Preveli - v minulosti nejbohatší a nejvlivnější církevní instituce na Krétě, který se nachází jako skalní hnízdo na horských srázech ve výšce asi 200 metrů nad mořem s úchvatným pohledem na sluncem rozzářenou hladinu Libyjského moře. Žije zde dodnes údajně hodně mnichů, my jsme viděli tři. Dnes je to asi nejrušnější klášter, z hlediska návštěvnosti turistů. Otevřeno mají denně od 8 do 17 hodin s přestávkou od 13 do 15 hodin. A právě v tuto dobu jsme sem dorazili my. Ale štěstí nám přálo a tak jsme si prohlédli se svolením jednoho mnicha hlavní kostel. Výzdoba, atmosféra, sbírka ikon je úžasná.
Klášter Moni Preveli

V komplexu se nachází ještě malé muzeum se sbírkou ikon. Ale to jsme vynechali. Místo toho jsme si prohlíželi budovy zvenčí a to jak ty novější, tak i ty původní, kde jsou asi ubytováni mniši. Na sluníčku se vyhřívaly kočky, ve stínu pod velkým stromem se pro změnu nachází taková menší minizoo.
Klášter Moni Preveli

Vše jsme důkladně prohlédli a prozkoumali a čtvrt hodiny po druhé pokračujeme dále. Naší další zastávkou je pomník, který připomíná událost z druhé světové války. O kousek dál odbočujeme na prašnou cestu, která končí parkovištěm s tavernou. Dnes je zde skoro prázdno a pusto, ale v létě to musí být "něco". Od parkoviště vede pěšina a schody přes skalní útes kamsi hluboko až k pobřeží, do zátoky Preveli.

Zátoka Preveli

Krásné místo, tak trochu sem zabloudilo moře na pevninu. Líbí se nám neexistence aut, jediná přístupová cesta je horský chodník. Na konci pláže je místo, kde ústí do moře Megalo Potamos, v překladu "velká řeka", ve skutečnosti malá říčka a vytváří zde malou lagunu obklopenou přírodním palmovým hájem, oleandry a eukalypty. Mísí se zde sladká voda se slanou. Po příchodu na pláž odpočíváme, svačíme a pozorujeme moře. Za tropického počasí bychom ve vodě hledali žraloky, mořské ježky, podivné ryby, medúzy, kraby a chobotnice, ale dnes mohou v moři plavat pouze ledové kry a tak je o plavání rozhodnuto.
V létě by asi sladká potoční voda byla dost chladná, a tudíž by ochlazovala moře, ale dnes to neplatí. Moc přihlížejících není a tak ani nehledáme koupací oděv a jdeme si zaplavat nahoře i dole bez. Sice je hezký slunečný den, ale žádné velké plavání to nebylo. Voda je krásná průzračná, ale o něco studenější než bychom si přáli, mohla mít odhadem asi patnáct stupňů. A tudíž stejně rychle jako začalo, také skončilo naše první a také poslední seznámení s mořem na Krétě. Pokračujeme malou procházkou podél řeky, chvíli jdeme po písečné cestičce, občas šplháme po kamenech. Nachází se zde palmový háj s místním ohroženým druhem palmy Phoenix theophrasti neboli datlovník krétský, rostoucí pouze na Krétě a na jednom místě v Turecku. Dojít se dá podél řeky až k malému vodopádu, cesta dál je neprůchodná.

Malá velká řeka Megalo Potamos

V sezóně zde bývá hodně lidí. Na pláži je restaurace, na moři kotví výletní lodě, které přivážejí turisty z Plakias, Agia Galina i odjinud, pod palmami jsou připraveny lehátka, no musí to tady být šílené. Ale dnes jsme zde skoro sami, na chvíli se ukázalo několik lidí, kteří však za chvíli odešli.
Meteorologické údaje v 15 hodin a 15 minut (pláž Preveli)
Nadmořská výška...
1 m.n.m.
Teplota+ 22°C
Vlhkost57 %

Poté, co jsme se vykoupali a vychutnali si zdejší pohodovou atmosféru, vracíme se zpět. Stoupáme stezkou s četnými schody po skalnatém svahu s krásnými výhledy na zátoku. Nahoře se ještě jednou podíváme na moře, kde se ve vlnách odráží slunce a ve třičtvrtě na pět jsme opět na hlavní silnici a čekáme. Za chvíli nám zastavují dvě Holanďanky, které zde pořizují fotodokumentaci do katalogu cestovní kanceláře. Nabízíme jim naše snímky z dobývání vrcholu, ale ony tvrdí, že to by jejich klienty odradilo od návštěvy Kréty. Snaží se nám doporučit některý levný hotel nebo turistické ubytování v Plakias, ale my jim německo - anglickou řečí vysvětlujeme, že dokud neprší, tak je naším hotelem krétská zem pod širým nebem.
Plakias je moderní turistické letovisko a přístav na jižním pobřeží ostrova. Centrem městečka je dlouhá pobřežní ulice a menší přístav. Jako i v jiných letoviscích také zde se nachází hotely, cestovní kanceláře a půjčovny vozidel, bankomat, pošta, lékárna a další více či méně zajímavé a užitečné objekty a instituce. Co však v Plakias nemá cenu hledat, je původní městské centrum.
V Plakias jsme ve čtvrt na šest, před pláží na lavičce si dáváme jedno pivo a promýšlíme, co dál. Vydáváme se na průzkum plakiaského zálivu a jeho pláže. Směrem východním se pláž z oblázkové mění na písečnou a dokonce na samém konci vytváří i písečné duny. K východnímu cípu zálivu se dostáváme k večeru a fotografujeme západ slunce, který je zde mimořádně krásný s malebnou kulisou hor v pozadí. Další naše kroky vedou do místní "hospody" - taverny, kde si dáváme bílé víno a k tomu ochutnáváme něco dobrého z krétské kuchyně. Na jednom talíři jsou rybičky neboli marides, drobné a chutné, do křupava opečené rybky, které se jí vcelku i s hlavou, ploutví i ocasem, a na druhém jehněčí. Na Františkovu speciální žádost následuje něco dobrého na zažívání - pohárek rakie. Nenechám se dlouho přemlouvat. Je pravda, že člověk má poznávat Krétu ze všech možných způsobů a pálenka z hroznového vína je jednou z možností.

Večeře a víno ve džbánku v taverně v Plakias 19,00 Eur
FRESH MIX FISH FRIED salmorejo...5,71 euros
Papas arrugadas1,20 euros

Následuje procházka na začátek městečka a návštěva dalšího restaurantu. Zde ochutnáváme Retsinu, stolní víno s pryskyřicí borovice. Retsina není klasický alkohol. Je to zvláštní druh krétského bílého vína, který vzniká přidáním piniové (borové) pryskyřice do vykvašené hroznové šťávy. Zvyk pochází ze starověku, kdy se víno přepravovalo v amforách a aby se nevylilo, pečetily se zátky pryskyřicí. Vzduch tak nepronikal do nádob, ale zároveň se víno louhovalo s vůní pryskyřice.
Asi tak nějak hodinku před půlnocí opouštím večerní ruch v Taverně a odcházím spát na pláž. František ještě chvíli rozebírá s místními bitvu u Thermopyl a podobné důležité záležitosti, potřebné pro naše další cestování. Také nabízí jednomu domorodci nalezení pramene a vyvrtání studny. Naštěstí se zavčasu podívá na letenku a termín našeho odletu a odchází posléze taky ulehnout na pláž, asi padesát metrů ode mne.


Středa 21. března 2007

Ráno se scházíme čtvrt hodiny před sedmou na zastávce autobusu. Podle jízdního řádu, který mám stažený z internetu, by měl jet v tuto dobu autobus. Po chvíli přichází několik lidí a situace vypadá příznivě. A následuje na Řecko - Krétské podmínky nemožné, ráno v sedm hodin, tedy přesně na čas odjíždíme linkovým autobusem do Rethymna. Část cesty už známe z předchozího dne, a proto se těšíme na místo kousek za Plakiasem, kde se nachází krásný průjezd známou soutěskou Kourtaliotiko. Její potok končí na známé pláži pod klášterem Preveli, kde jsme byli včerejšího dne.

Cena za osobu v linkovém autobuse z Plakias do Rethymna...3,90 Eur
Vzdálenost41,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,10 Eur

Cesta rychle uběhne a před osmou hodinou vystupujeme v třetím největším městu Kréty na autobusovém nádraží blízko staré pevnosti, když jsme předtím projeli dopravním chaosem, tolik typickým pro velká řecká města. Procházíme se městem, hledáme autopůjčovnu a informace.
Začíná druhá část naší výpravy - autoturistika. Pronajímáme si auto na dva dny, abychom navštívili zbytek zajímavých míst. Po chvíli již naše dvoučlenná výprava ujíždí šedostříbrným vozem Kia.

Začíná putování autem po Krétě

Z města Rethymno jedeme asi 20 kilometrů na západ přes Episkopi do městečka Kournas. Asi 4 kilometry dále se nachází stejnojmenné jezero, u kterého zastavujeme. Řecké ostrovy po většinu roku trpí nedostatkem sladké vody. Neplatí to však o největším ostrově Kréta. Jezero Kournas je toho důkazem. Je totiž největší zásobárnou sladké vody pro Krétu.
Kournas je největší sladkovodní jezero na ostrově. Měří něco přes kilometr, má přibližně trojúhelníkovitý tvar a hloubka je několik desítek metrů. Pouze v tomto jediném sladkovodním jezeře žijí nejedovatí vodní hadi, až 7kg vážící ryby, vodní želvy či sladkovodní kraby.
Pozorujeme okolní horský masiv Ida, jímž je jezero obklopeno a je nám jasné, že teplota vodu bude odpovídající místu, kde se jezero nachází a době, ve které se my zde nacházíme. Pozorovat koupající se lidi nelze, nikdo tam totiž není. Zkoušíme tudíž hledat ve vodě hady a ryby, ale asi také jsou zalezlý a schovaný před zimou. Na rozdíl od nás. Po chvíli zkoumání břehu, nachází molo a dopřáváme si koupel. Podle průvodců by měla koupel v průzračné vodě poskytovat blahodárné osvěžení, ale my jsme rádi, že jsme to přežili.
Veškerý život se odehrává na východním pobřeží. Pobyt si zde může člověk zpříjemnit posezením v jedné z mnoha taveren, které jsou přímo u břehu jezera. Je z nich úžasný výhled na modrou hladinu jezera, ve které se zrcadlí okolní hory. Nabízí se také projížďka po jezeře na šlapadlech, nebo pěší procházka kolem celého jezera, která zabere asi jednu hodinu.

Kournas - největší sladkovodní jezero na ostrově

Po jedenácté hodině pokračujeme dále směr Georgioupoli a po půl hodině jízdy zastavujeme ve Vrisses, vesnici s tisíci obyvateli v krásném údolí plném nádherné zeleně i potůčků. Procházíme se po hlavní ulici, lemované krásnými a mohutnými platany. Jdeme až na náměstíčko, kde protéká nejvodnatější řeka ostrova. Přecházíme přes ni po starém krásném mostě. Objevujeme zde také pěkný kostel. Jedním z hlavních důvodů naší návštěvy tohoto místa je místní specialita - čerstvý jogurt v hliněných nádobkách, který patří k nejlepším na ostrově. Jogurt samozřejmě ochutnáváme v jedné taverně pod stinnými platany a posléze si tuto delikatesu kupujeme do zásoby.
V půl jedné odjíždíme severním směrem na pobřeží, kde se nacházejí lázně Kalives. Je zde sice celkem hezká promenáda okolo moře, ale jinak nás nic nezaujalo a tudíž ani nevystupujeme z auta. Možná z podvědomého strachu před bezhlavým knězem, který by měl pronásledovat turisty. Byl zde popraven při revoluci v roce 1821, protože odmítl konvertovat k islámu. My však v klidu projíždíme městečkem a posléze pokračujeme ještě kousek po hlavní silnici, které místní říkají dálnice. Napravo pozorujeme záliv Souda. Stejnojmenný přístav je nejvýznamnější, nejlepší a nejhlubší přístav na Krétě a využívá ho i NATO jako strategický přístav ve Středozemí. Z toho důvodu se po celou dobu jízdy objevují značky, informující o zákazu fotografování. Při jedné zastávce na odpočívadle zkouším vyndat fotoaparát, ale ihned ke mně přichází místní člověk z taverny a upozorňuje mne na uvedený zákaz. Zajímavá situace.
Někdo tvrdí, že na ostrově dálnice není, jiný říká opak. Předpisy se moc nedodržují, ale jezdí se celkem pomalu. Při rychlosti okolo 130 km/hod se už většina aut dojíždí. Tato auta však okamžitě uhýbají ke krajnici a tak je možné předjet je i v protisměru na zdánlivě nemožných místech. Jezdí tady však i řidiči (většinou turisté), kteří se neumí přizpůsobit místním zvyklostem a při dojetí neuhnou.
Ve třičtvrtě na dvě zastavujeme v městě Chania. Je to krásné město. V průvodcích je uváděno jako nejkrásnější město nebo též "perla Kréty" či "kráska západu". Dříve, do roku 1972, to bývalo hlavní město ostrova, v současné době se jedná o druhé největší město na Krétě a hlavní město stejnojmenného kraje, centrum politiky, město sýrů. V minojském období se město jmenovalo Kydonia, ve 13. století bylo Benátčany nazýváno La Canea, dnes jsou různé varianty názvu: Chania: Hania, Chaniie, Chaniá. Řecky Χανια.
My se vydáváme na pěší prohlídku malebného starého města, které obklopuje krásný benátský přístav s majákem na konci mola La Laterna s částmi starého opevnění, kde jsou zachovány mimo jiné budovy bývalých loděnic. Naproti molu v bývalé benátské pevnosti se nachází Námořní muzeum se zajímavými exponáty. Z časových důvodů vynecháváme návštěvu muzea s modely antických lodí, archeologické muzeum a další krásné stavby a místo toho se procházíme po přístavní hrázy, fotografujeme a prohlížíme si především jednu stavbu, která nás zaujala. Jedná se o starobylou Janičářskou mešitu. Měla by to být nejstarší osmanská stavba na Krétě. Byla vybudována v roce 1645, kdy do Chanie přišli Turci. Jako měšita už neslouží, jelikož muslimská populace byla v roce 1923 deportována do Turecka. Dnes se zde konají například výstavy, ale v době naší návštěvy bylo zavřeno.

Město Chania

Na nábřeží a v postraních uličkách jsou zaparkované mopedy, jejichž mladá osádka sedí povětšinou v kavárnách u vody, džusu nebo kávy. Někteří řidiči zkoušejí akceleraci svých strojů přímo mezi procházejícími lidmi na nábřežní cestě. Z přízemí nábřežních domů na nás dýchá kavárenský vzduch a každou chvíli k nám přichází majitel nebo obsluhující a snaží se nás přesvědčit, že právě jeho podnik je ten nejlepší ve městě. Nakonec se necháváme zlákat a usedáme do jedné taverny, kde si dáváme frappé, neboli řeckou ledovou kávu. Pozorujeme přístav, hráz s majákem, mešitu. Chaniá je městem světla a stínu. Sluneční záře se odráží od přístavu a oslňuje místní i turisty na promenádě kolem starého přístavu.
Poté pokračujeme do centra města, procházíme úzkými uličkami s penziony a hotýlky, tavernami, kavárnami a obchody se suvenýry a řemeslnickými dílnami. Pozorujeme a kocháme se pohledem na krásné benátské patricijské domy přestavěné a dostavované za vlády Turků. Stačí zajít trochu bokem z hlavních turistických tras a už na nás dýchá orientální atmosféra neboli "krétská pohoda", někdo by mohl říct též nepořádek. Občas ani nejde moc poznat, že jsme v Evropské unii.
Naší poslední plánovanou zastávkou v samém centru města je velká tržnice, řecky zvaná "agora", která byla postavena roku 1911 na půdorysu tvaru rovnoramenného kříže. Jedná se mohutnou "kamennou" tržnice, kde jsou k dostání veškeré produkty Kréty, jako jsou čerstvé ryby a jiné dary moře, různé druhy masa, olivy a olivový olej, ořechy, vynikající sýry, med, koření a bylinky, krétská vína, rozinky a samozřejmě všemožné druhy ovoce a zeleniny, keramika a spoustu dalších zajímavých věcí. Měla by zde údajně prodávat koření Češka a poskytovat slevu. V době našeho příchodu je zde však celkem klidno a skoro prázdno. Přesto kupujeme nějaké dárečky, například 100% olivové mýdlo, které je obyčejné, levné, ale dobré na pleť. Při nákupu jsme do prohlížení věcí tak zabráni a vtaženi do nezapomenutelné atmosféry, že si ani nevšimneme uzavření hlavních bran - vstupů do tržnice. Na výše uvedené nás upozorňuje až jeden prodavač a odvádí nás přes svůj stánek zadním vchodem ven. Pro příště tudíž víme, že tržnici je potřeba navštívit v dopoledních hodinách.
V 16 hodin a 15 minut opouštíme Chanii a pokračujeme na západ podél pobřeží přes turistická letoviska až k městu Kolimbari, kde se na jeho severním okraji nachází klášter Gonia. Kousek před ním nejprve svačíme, já si operuji puchýře a posléze se vydáváme na prohlídku areálu kláštera. Asi po půlhodině odjíždíme, míjíme poloostrov Rodopos a jedeme stále ještě po pobřeží až do zálivu Kissamos s přístavním městečkem Kastelli, kde se nachází západní konec "slavné krétské dálnice". Je to patrně nejzápadnější město Kréty. My se však vzhledem k pokročilé době nezastavujeme, nýbrž jedeme dále do vnitrozemí, kde hledáme místo zvané Polyrinia. Jedná se o volně přístupné zbytky a vykopávky stejnojmenného antického města, pozůstatky hradu i dochovaných hradeb. Z nadmořské výšky 300 metrů se rozhlížíme také po krajině. V antice to bylo patrně jedno z nejvýznamnějších sídlišť západní Kréty. Název Polyrhenia (Polyrinia) lze dle průvodce přeložit jako "Mnoho stád".
Po hodině zkoumání a bádání se vracíme zpět do Kissamos, za kterým po několika kilometrech míjíme poloostrov Gramvousa. Zde končí naše putování západním směrem, silnice se stáčí na jih a my začínáme pozorovat západní krétské pobřeží. Projíždíme městečkem Platanos, kde končí hlavní, na mapě červená, silnice. Pokračujeme po užších, ale pořád celkem dobrých silnicích.
Horská silnice šplhá serpentinami severním svahem hory Manna. Poté se cesta vrací k moři v zátoce Sfinari. Už je tma a tak začínáme hledat nocleh. Ve vesnici Sfinari se vydáváme podle značek k pobřeží, kde se nachází kemp u pláže. Dle našich předpokladů je zavřený, což je dobře. Je zde klid, moře šumí, prostě pohoda. Večeříme a hledáme si místo ke spaní.

Meteorologické údaje ve 21 hodin a 10 minut (pláž - kemp Sfinari)
Nadmořská výška...
3 m.n.m.
Teplota+ 20°C
Vlhkost45 %

V noci v půl třetí nás budí drobné kapky deště a tak se stěhujeme pod přístřešek.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.