POZNÁVÁNÍ OSTROVA RHODOS - ŘÍJEN 2008

10. ledna 2010 v 16:27 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Pro naši dovolenou jsme si vybrali řecký ostrov přiměřené velikosti, kde lze půjčit auto, cestovat a poznávat. Ostrov s přírodou, historií, krásným mořem a dobrým jídlem i pitím. Vzhledem k tomu, že na tomto ostrově již jednou dámská část naší rodiny byla, mnoho toho viděla a navštívila, tak jsme tentokrát některé zajímavé věci vynechali.

Ostrov Rhodos byl ve starověku znám pod různými názvy: Ophiousa (pro množství hadů), Asteria (pro jasnou oblohu a nebe plné hvězd), Makaria (pro svou krásu), Altavyria (podle nejvyšší hory - Atavyros) nebo Telchina podle bájných prvních obyvatel, Telchinů, kteří byli zručnými zpracovateli kovů.

My jsme si zajistili ubytování v letovisku Kolymbia v resortu Mikri Poli. Ve vypůjčeném autě jsme se během třech dnů projeli po tomto krásném ostrově. Část jednoho dne jsem si rezervoval automobil pro sebe, abych podnikl výlet na nejvyšší místo ostrova. Celkem jsme na Rhodu najeli 425 kilometrů.

Kolymbia je oblíbené prázdninové letovisko nacházející se na východním pobřeží ostrova. Toto půvabné městečko leží asi 12 km jižně od Faliraki, přibližně v polovině cesty mezi pohádkovým městem Lindos a hlavním městem Rhodos. Krásné čisté moře v zátoce s písečně-oblázkovou pláží je částečně obklopeno skalními útesy. Na jižní části se nad zátokou tyčí vrchol hory Moni Tsambika, ze které je nádherný výhled jak na celé město, tak i na sousedící písečnou pláž. V centru je dostatek obchodů, krámků, restaurací i barů k večerní zábavě. Nejedná se o nějaké megalomanské stavby, nýbrž to zde působící celkem příjemně. Místo je sice "vylepšené" moderními hotelovými komplexy ale také olivovým hájem. Celému místu dominuje úžasná, asi 3 kilometry dlouhá eukalyptová alej.



Středa 1. října 2008

Hned po příjezdu jsem se jako vždy rozhlížel, kde je v okolí nějaký zajímavý kopeček. Jako první mi padl do oka nedaleký vršek, kde se něco lesklo. A bylo rozhodnuto. Z mapy jsem zjistil, že se tam dá jet i autem. Na hlavní silnici asi 2 km za Kolymbií ve směru na Lindos se nachází odbočka vlevo k moři. Odtud vede asfaltová, později betonová cesta serpentinami až k taverně v sedle. Cesta se šplhá do kopce, v jednom místě překonává neobvykle prudké stoupání, vzápětí cesta končí na malém parkovišti. Zde je možno se občerstvit, zakoupit náboženské suvenýry nebo navštívit malé místní muzeum.


Já jsem však tuto možnost dopravy nevyužil. Z města Kolymbia jsem šel "přímo za nosem". Zvolil jsem směr, kterým jsem viděl svůj cíl. Zpočátku jsem musel přes nějakou pastvinu, ale posléze se objevila vyšlapaná cestička a po ní jsem pokračoval až k parkovišti. Není to daleká ani náročná procházka.

Ze sedla následuje 300 upravených schodů k malému a působivému kostelíčku M. Tsambika (Tsampika). Každý pátý schod je očíslován, takže se člověk nemusí trápit počítáním a může se věnovat krásám přírody. Celá trasa vede ve stínu jehličnanů. Když se vystoupá nahoru, tak si člověk může vychutnat nádhernou vyhlídku na mořské pláže a celé okolí hory. Krásná je především pláž Tsambika, která je údajně jedna z nejpěknějších písečných pláží na ostrově Rhodos (to se ale říká i o mnoha dalších plážích). Tato je zajímavá ještě jednou věcí. Nachází se na půdě kláštera, ale je volně přístupná a může se tam normálně vykoupat. Při pohledu na druhou stranu lze spatřit blízký Akra Vagia (mys Vagia) nebo pláž Afandou beach (Afantou).


Malý opuštěný sněhobílý kostelíček je zasvěcený Matce boží. Nachází se mezi pobřežní silnicí a mořem na této 300 m vysoké hoře. Je velmi navštěvovaný a není výjimkou, že k vrcholu putují zástupy turistů. Na první pohled působí tato církevní stavba jako málo udržovaná. V době mé návštěvy (v roce 2008) zde byly prováděny nějaké opravy. Tsambika znamená v místním nářečí "ohnivá záře". Údajně se do kostelíčka chodí modlit mladé ženy, aby počaly. Váže se k tomu legenda, která však má několik verzí. Podle jedné z nich našel bezdětný pár ikonu Panny Marie z 11. století na východním pobřeží Rhodu. Manželé ji donesli na horu Tsambika a za devět měsíců se jim narodilo dítě. Zázrak se rychle roznesl a tak sem dodnes chodí ženy vyprosit plodnost. Pokud se tak stane, pojmenují své dítě Tsambikos či Tsambika.
Podle jiné verze se bezdětní manželé již vzdali myšlenek na potomstvo, až jednou uviděl muž na hoře tajuplnou ohnivou záři. Další noc tam byl oheň znovu a stejně tak i noc další. Muž se vypravil na horu a v místě ohně našel ikonu Matky boží. Zapřísáhl se, že k její poctě vystaví klášter, když jeho žena otěhotní. Jakmile se vrátil domů, tak mu manželka řekla, že čeká dítě. Narodila se holčička, které dali jména Tsambika a muž nechal postavit slíbený klášter. Tsambika a Tsambikos se ještě dnes používají jako tradiční jména na Rhodu.

Čtvrtek 2. října 2008

Jedna z našich prvních cest vedla za Svatou Agátou. Nemyslím tím naši mladší dceru Agátu, nýbrž jednu z krásných pláží, která se nachází nedaleko a jmenuje Agia Agatha. Stejnojmenná zátoka se může pochlubit asi dvě stě metrů dlouhou písčitou pláží. Naší pozornosti neunikne také zdejší klenot, kterým je kostelík vytesaný v útesu nad zátokou. V teplém a čistém moři se koupeme, na úžasné písčité pláži sluníme.

Když jsme toho všeho nabaženi, tak pokračujeme v cestování. Další naší zastávkou je druhé největší město na ostrově, které se jmenuje Lindos. Ve většině průvodců je toto místo prezentováno jako nejhezčí na ostrově. Je to komplex chrámů a různých staveb, které se tyčí na vysoké skále nad mořem a vábí denně mnoho a mnoho turistů. Dnes je tam těch automobilů a lidí snad ještě více. Taktéž parkoviště na příjezdové silnici je zaplněné. Určitě by toto místo stálo za návštěvu, ale chtělo by to asi brzo ráno nebo pozdě večer, jinak je tam hlava na hlavě. Město a okolí jsme si prohlíželi tudíž jenom z nadhledu, ale i to má své kouzlo. Fotografujeme mimo jiné zátoku svatého Pavla (Agios Pavlos), kde se v 1. století našeho letopočtu vylodil apoštol Pavel, aby obrátil obyvatele Lindu na křesťanství. Krásný pohled je také na skálu nad městem, kde jsou zbytky antického chrámu. Prohlídka města by byla určitě zajímavá, ale chtělo by to více času a méně lidí. Tak snad někdy jindy.
Pokračujeme ještě asi 15 kilometrů podél pobřeží a poté odbočujeme do vnitrozemí. Po dalších 4 kilometrech jízdy se nacházíme na místě, které jsme si vybrali za cíl našeho výletu. Jedeme se podívat na místo zvané Asklipion. Je to malá vesnička, které se zatím turistický ruch moc nedotknul. Avšak skrývá poklady, kterými jsou zřícenina hradu johanitských rytířů a byzantský kostel Zesnutí Bohorodičky. Po vjezdu do vesnice přijíždíme na náměstí, které se nachází na levé straně. Je tam postaven jeden z nejstarších kostelů na celém ostrově (asi 11.století). Jmenuje Kimisis Theotokou. Kromě interiéru kostela si uvnitř také prohlížíme krásné fresky. Hned vedle kostela navštěvujeme Muzeum sakrálního umění a Národopisné muzeum. Jsou zde k vidění staré předměty, jako jsou ikony, knihy, nářadí i zemědělské stroje nebo lis na olivový olej.

Kdo chce vidět zajímavé a krásné věci a poznat něco ze života obyvatel ostrova, určitě by sem měl zavítat. Za kostelem jsou úžasné výhledy do okolí i na přilehlé malebné uličky, v nichž může být zajímavá procházka. Z centra vesnice Asklipion je možno pokračovat ve výletu ke staré johanitské pevnosti nebo se občerstvit v místní taverně.



Další naše cesta vede směrem na jih. Z hlavního města ostrova Rhodos je to sem necelých 100 kilometrů. Jižněji to již nejde. Místo zvané Prasonisi (někde se uvádí také Prassonissi) je nejjižnějším bodem ostrova. V překladu z řečtiny by to mělo znamenat "zelený ostrov". Od parkoviště, kam lze nejdál zajet autem, jsme si udělali malou procházku po úžině k poloostrovu. Místo je to větrné a vyprahlé. Na této jižní špičce ostrova se setkávají dvě moře. Pláž je z východu omývána Středozemním mořem a ze západu Egejským. Jedná se o široký písčitý spoj mezi Rhodem a malinkým poloostrůvkem. Občas bývá toto místo celé pod vodou. Na severní straně jsou velké vlny, které se zpěněné a špinavé blíží k břehu v několika řadách. Jižní část je klidná a vhodná ke koupání. Je to krásné místo lákající k odpočinku a nicnedělání, v některých místech je třeba i několik desítek metrů od břehu vody jenom po pás. Údajně je toto místo rájem surfařů. My jsme je neviděli, jelikož jsme zde zažili celkem bezvětří. Na konci poloostrova se nachází zajímavý maják.


Abychom se nevraceli stejnou cestou, tak po vykoupání pokračujeme na sever přes vesnici Kattavia, která je nejjižnější vesnicí ostrova. Pokračujeme nejprve severním a poté částečně západním směrem do malé vesničky Monolithos. Přibližně 2 kilometry od ní je již z dálky vidět vysoká skála, která vypadá jako velký kámen. Na ní se nad moře tyčí hrad Monolithos. Jak naznačuje název, hrad postavili v roce 1476 Johanité na 236 metrů vysoké osamocené skále nad mořem v překrásné pobřežní oblasti v západním cípu ostrova Rhodos. Od parkoviště přimo pod hradem jdeme do kopce skrze malý lesík pohodlnou cestou i po několika desítkách schodů. Monolithos je musela být určitě zajímavá pevnost, ze které však zůstaly již jen obvodové zdi, uvnitř nichž se dochovala pouze později postavená bílá kaple sv. Jana. Poblíž je také poměrně zachovalý objekt, který sloužil buď jako sýpka na obilí nebo možná to byla kaple. Polorozpadlým klenutým stropem je vidět obloha i širé moře. Vše je přístupné zdarma.

Monolithos je místo, které stojí za návštěvu z více důvodů. Jako první je již zmíněný křižácký hrad Monolithos z 15. století, který má velice impozantní polohu s nádherným výhledem na úžasné Egejské moře, zelenou okolní kopcovitou přírodu i modrou věčně slunečnou oblohu. Dalším důvodem pro návštěvu je překrásná pláž, která se nachází dole pod hradem. Jmenuje se Fourni a při sjezdu k hradu je potřeba si všimnout na stromě malé cedulky "Fourni beach. Směřuje doleva na úzkou silničku. Asi po 10 kilometrech jízdy překrásným zeleným svahem se člověk ocitne na jedné z nejkrásnějších pláží Rhodu (není to však jediná pláž, o které se to tvrdí).



Třetím důvodem pro návštěvu této oblasti je prohlídka překrásné vesnice Siana, jež se nachází pod horou Akramitis. I my jsme sem zajeli. Zaparkovali jsme v centru města a šli si prohlédnout krásný kostel svatého Panteleimona z 19. století. Ne jenom interiér tohoto objektu je zajímavý. Líbili se nám také sluneční hodiny na věži kostela. Avšak místo je proslulé především jinou věcí, výrobou krémového jogurtu, jež se podává s medem. Ochutnali jsme v místní taverně a můžeme doporučit.

Dále pokračujeme v cestování skrz vnitrozemí. Kocháme se pohledem na krásné borovicové lesy a úžasnou přírodu. Jedeme až do horského městečka Embonas, odkud vyhlížím nejvyšší horu ostrova a možnou výstupovou cestu na ni. Oblast ostrova, kterou projíždíme, není tak hojně navštěvovaná turisty. Městečka jsou zde proto klidná, žijící si svým pomalým řeckým tempem. Objevujeme zde kostelík Agios Nikolaos Fountoukli. Je to malý kostelíček z 15. století. Uvnitř jsou údajně ještě původní malby.

Poslední zastávka dnešního dne je u kláštera Agios Nekarios, jehož kostel je vymalován novými freskami. Místo je hezky udržované, lavičky a stoly lákají k posezení. U silnice se nachází zajímavý platan. Do prastarého stromu, který je uvnitř vykotlaný, by se možná vešla celá naše rodina.

Vzhledem k pozdnímu odpoledni jedeme zpět do Kolymbie.



Pátek 3. října 2008

Ráno okolo páté hodiny, když zbytek rodiny ještě spal, jsem sedl do auta a jel do vnitrozemí ostrova. Za vesnicí Embonas přijíždím k zamýšlenému výchozímu bodu dnešního treku - křižovatce, kde se hlavní silnice rozděluje doleva směr Siana a doprava směr Kritinia. Zde by měla začínat cesta do nitra pohoří Ataviros. Na levé straně objevuji odbočku do kopce. Je sice ještě tma, ale něco mi říká, že je to ta správná cesta a tak se po ní vydávám.

Nejprve jedu asi kilometr po asfaltové cestě lesem. Okolo sebe vidím velké borovice. Když se tato cesta proměnila v šotolinovou, tak hledám místo, kde bych odstavil automobil. V šest hodin se vydávám na pěší pochod. Je ještě šero a tak průběžně kontroluji s čelovkou na hlavě cestu podle mapy. Abych nezabloudil, tak jdu raději pořád po cestě, zkratky zatím vynechávám. Po pětačtyřiceti minutách rychlejší chůze vidím na pravé straně větrné elektrárny a poté i nějaké obydlí, kde je člověk a pes. Zvířátko je naštěstí uvázané a tak pokračuji. Předpokládal jsem, že zde bude prašná cesta končit. Velkým překvapením je tudíž pro mne, že dále vede úzká asfaltová silnice. Až na samotný vrchol je tedy možno dojet autem. Zkouším hledat pěšinku mimo silnici, jelikož se mi po asfaltu nechce jít. Občas se to daří, občas ne. Mezi kameny jsou totiž nepříjemně pichlavé rostlinky.



V 7 hodin 25 minut přicházím na nejvyšší místo ostrova. Atavyros se jmenuje jednak horský hřeben, který se táhne středem ostrova a také nejvyšší hora (1.215 m.n.m) tohoto pohoří i celého ostrova. Nachází se zde jednak nějaký kulovitý radar, asi radiokomunikační nebo vojenský objekt a na vedlejším návrší jakési historické místo, asi pozůstatky nějaké antické stavby. Kochám se vycházejícím sluncem a užívám si krásné výhledy na celý ostrov. Chvilku obcházíme vrchol a koukáme všemi směry. Je to tady oplocené, ale není to jen tak nějaké pletivo. Hezky bytelný plot s podezdívkou a mřížemi. Ve dvou polích mříže chybí. Jdu se podívat, co je tam tak zajímavého. Prohlížím si zbytky jakéhosi chrámu nebo budovy. Jsou to jenom ruiny, ale za podívání to stojí.




V osm hodin se vydávám na cestu zpět. Vzhledem k tomu, že jsem vázán na zaparkovaný automobil, tak se moc možností změny při zpátečním pochodu nenabízí a tak jdu po stejné trase, po které jsem přišel. V 9 hodin a 25 minut končím pěší putování u auta. A opět vjíždím do voňavého lesa, do světa nádherných scenérií a úžasného klidu. Cesta se různě klikatí a já si vychutnávám pohledy, které byly ráno uschovány za tmou. Projíždím lesem z velkých borovic, pod kterými je zelená tráva a bílé kameny.


Pokračuji horskou silnicí a vyjíždím přes klidné a romantické vesničky pod Profitis Ilias, třetí nejvyšší horu na ostrově. Jak cesta postupně stoupá, mění se charakter okolí. Sady a louky jsou nahrazeny piniemi a po chvíli jedeme místním lesem. Je odsud krásný rozhled a zároveň je to tady zalesněné, takže je zde i v nejparnějším létě příjemně a stín. Lidé sem jezdí také kvůli tomu, že je zde možno vidět živé jeleny a laně, erbovní zvířata Rhodu. Vidím také jakousi chatu, která vypadá jako hotel v Alpách. Myslím, že to není úplně to pravé ořechové, ale někomu se to může líbit. Já si všímáme raději malých klášterů a kostelů, které po cestě míjím. Každý by stál za zastávku. Všechny jsou udržované a zdarma přístupné.


Po návratu na hotel pokračuji s rodinou v dalším toulání a poznávání. Vydáváme se na výlet, který je z hlediska vzdálenosti malý, ale z pohledu zajímavosti ho lze určitě označit za velký. Autem jedeme navštívit romantické místo zvaném Sedm Pramenů (Epta piges - Seven springs). Z letoviska Kolymbia, kde jsme ubytováni, je možné sem podniknout i pěší výlet. Vzdálenost je něco okolo 5 kilometrů. Je to studená stíněná oblast plná stromů s bublajícími prameny, které ani v těch největších vedrech nikdy nevysychají. Voda se následně vlévá do jezírka, ze kterého vytéká jako řeka Loutanis. Voda se dříve používala na zavlažování Kolymbijských plání.

Jedeme z Kolymbie po silnici směrem na Archipoli. Po chvíli je odbočka vlevo a po ní pokračujeme až na "konečnou". Vystupujeme na parkovišti a studujeme orientační plánek oblasti. Přímo před námi je taverna a hned za ní vyvěrá v rozmezí několika metrů sedm malých pramenů. Ty se pak spojují a vytvářejí tak svižně plynoucí říčku. Aby se člověk všech pramenů dopočítal, tak jsou označeny cedulkami s čísly. Celá oblast je velmi klidná a vzduch je příjemně osvěžen pramenící vodou. Naše prohlídka začíná nad tavernou v nejhořejší části. Prohlížíme si každý pramínek zvlášť. Sám o sobě je malý, ale celkově z prameniště odtéká již docela slušný potok. Ten je pak umělým korytem odveden k tunelu. Jako atrakci tady nabízejí možnost projít si tunýlek mezi řekou a ústím do jezírka (přehrady). Místo je poměrně hojně navštěvované. Tunel je široký asi půl metru, vysoký necelé dva metry a dlouhý přibližně 200 metrů. A je celý průchozí. Sundáváme boty, rozsvěcujeme čelovku a vydáváme se na průzkum. Tunel vede pod příjezdovou cestou a ústí na druhé straně kopce těsně u vodní plochy. Když sem přicházíme, jako bychom byli v jiném světě. Je zde klid a ticho. Tato atrakce není to pro lidi, kteří trpí klaustrofobií, ale jinak je to opravdu zajímavý zážitek.

V oblasti je také možnost občerstvení v taverně, která se nachází mezi velkými platany přímo u pramenů.
Další zajímavostí Epta Piges jsou volně žijící pávi a poloochočené kachní rodiny.






Sobota 4. října 2008


Dnes jedeme prozkoumat severní část ostrova. Nedaleko hlavního města se nachází pahorek Filerimos. Cesta nahoru hustým borovicovým lesem je zajímavá. Silnice plná serpentin je dlouhá něco přes pět kilometrů a naskýtají se nám z ní opakovaně krásné výhledy na pobřeží a do okolí. Plošina na vrcholku leží v nadmořské výšce 267 metrů. Obyvatelé hlavního města sem často vyjíždějí a pořádají tady pikniky. Na samém vrcholu pahorku Filerimos se nacházejí stavby a zbytky památek. My však placenou návštěvu areálu kláštera vynecháváme a jdeme se raději projít po chodníku, který vede podél působivé křížové cesty, směřující od kláštera směrem k pobřeží. Tato cesta, zastíněna platany, je lemována bronzovými rytinami, které zobrazují 14 zastavení Krista. Nacházíme tady zajímavé vyhlídkové místo, jemuž dominuje bělostný kříž. Tato dominanta vrcholku Filerimos je dobře viditelná i z hlavní silnice vedoucí od letiště kolem ostrova. Betonová stavba je vysoká necelých dvacet metrů a slouží také jako rozhledna. Šlapeme po úzkých schodech uvnitř kříže, abychom posléze vystoupili na vyhlídkovou plošinu, z které se kocháme pěknými výhledy na hlavní město a část tohoto krásného ostrova. V dáli vidíme i turecké pobřeží nebo nejvyšší horu ostrova.

Křížová cesta a jižní vyhlídková rampa je přístupná bez časového omezení a bezplatně. U parkoviště jsou za plotem základy bývalého chrámu z doby byzantské. Na všech možných i nemožných místech se nacházejí piknikoviště, která jsou dnes sice prázdná, ale v létě to tady může být hlava na hlavě.



Jako každé řecké město s antickou minulostí, má též Rhodos svou Akropoli. Jmenuje se Monte Smith a také my jsme toto místo nemohli vynechat při cestách po ostrově. Zastavujeme na parkovišti a jdeme na procházku. Pahorek získal název na počest britského admirála z období napoleonských válek. V antické době se na tomto návrší nacházela místní akropole. Z původní antické památky se toho bohužel moc nezachovalo. Část objektů se také pokoušeli opravit. Zda se tak stalo úspěšně či se jednalo o necitlivý zásah, musí posoudit každý sám.
Přesto si myslím, že se vyplatí sem zajet a projít si toto místo. Mimo jiné je odsud krásný výhled na hlavní město, na jeho staré, nové, ošklivější i hezké části. Zbytky antických staveb jsou skromné. Prohlížíme si zbylé sloupy z Apollónova chrámu, který byl údajně zničen při zemětřesení. Dále se zde nachází divadlo či koncertní síň a stadion. Zkoušíme si dělat představu, jak to tady asi kdysi vypadalo.

Na Monte Smith je možno přijít pěšky, dojet autem, autobusem nebo použít taxi. My pokračujeme dolů do hlavního města, které je největší a zároveň správní středisko ostrova. Stará část města Rhodos je obklopená mohutnými středověkými hradbami. Je to jedno z nejdůležitějších historických míst na světě. Vybudovali jej rytíři svatého Jana (Johanité, dříve Templáři, později Maltézští rytíři). Staré město Rhodos je zapsáno na seznamu památek UNESCO.

Rhodos je městem, které lze procházet křížem krážem několik dní. Zaparkovat se nám podařilo dole u přístavu a odtud se vydáváme na procházku do staré části města, jež v sobě nese pozůstatky všech dob, které ostrovem prošly. Uličky Starého města jsou spletité, tudíž plánek je určitě více než vhodný při jejich návštěvě. Místy jsme se ocitli v davu turistů, jindy jsme se dostali do zákoutí, kde byl klid, a bylo možno udělat fotografii bez jediného človíčka. Staré město je rozděleno na zajímavou Rytířskou čtvrť se středověkými stavbami, jež připomínají dobu křižáků nebo pozůstatky Afroditina chrámu z dob antického Řecka či stále živou Tureckou čtvrť s typickými bazary, čajovnami, mešitami a minarety. Ve všech průvodcích je doporučována procházka Rytířskou ulicí, která byla zrestaurována do původní středověké podoby. Odpovídá tomu také počet lidí. Při dalších toulkách po městě nahlížíme zvědavě do krámků a obchůdků či pod stánky trhovců. Lze zde nakoupit všechno možné i netušené.

V nové části města (mimo hradby) jsme kromě přístavu neobjevili nic zajímavého k vidění. Přístav Mandráki získal údajně jméno podle svého tvaru (schoulená ovce). Je chráněn bronzovými sochami jelena a laně (erbovní zvířata ostrova Rhodos). Dále jsou zde tři větrné mlýny ze středověku a Pevnost sv. Nikolase, která nyní slouží jako maják s kaplí. Do pevnosti se platí vstupné. Při cestě zpět k autu zkoumáme místo, kde kdysi stával jeden ze sedmi divů světa, rozkročený Rhodský kolos. Dnes ho však připomínají jen dva sloupy u vjezdu do přístavu. Někdo tvrdí, že legenda zřejmě není pravdivé. Já tomu však věřím a zkouším si ho tam v myšlenkách dokreslit.







Dost bylo procházet po městě. Sedáme do auta a při zpáteční cestě do Kolymbie nacházíme opět jednu krásnou pláž, kde se koupeme a sluníme.




Rhodos je určitě dobrá volba pro pohodovou rodinnou dovolenou. Je možno zde poznávat památky, kochat se krásnou přírodou i odpočívat na báječných plážích, přičemž lze každý den objevit místo u moře ještě úžasnější než člověk viděl včera.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 milos | Web | 25. května 2014 v 19:25 | Reagovat

Parádní článek s opravdu vyčerpávajícími informace i nespočtem fotek. Protože Řecko naše rodina miluje a rádi objevujeme "nové" ostrovy, o Rhodosu jsem také něco napsal, informace z roku 2013, tipy na výlety autem http://www.autovylet.cz/vylety-autem-po-reckem-ostrove-rhodos/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.