CESTOVÁNÍ PO KRÉTĚ - BŘEZEN 2007 - III.část (Moni Hrisoskalitissa, Elafonissos, Kedrodassos, Kandanos, Samaria, Agia Triada, Gouverneso, Stavros, Aptera, Rethymno, Knossos, Heraklion)

3. ledna 2010 v 18:36 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Čtvrtek 22. března 2007


Meteorologické údaje v 7 hodin a 30 minut (pláž - kemp Sfinari)
Nadmořská výška...
cca 3 m.n.m.
Teplota+ 18°C
Vlhkost66 %

Okolo půl osmé vstáváme do pošmourného rána, sluníčko hledáme marně. Kraj venku je dnes docela jiný než včera. Za deště usedáme do auta a odjíždíme stále ještě na jih. Nejprve stoupáme úbočím Kissosu, nabíráme výšku a cesta se na chvíli vzdaluje od západního pobřeží. Ve vesnici Kefali odbočujeme vpravo a sjíždíme údolím zpět k moři. Cesta podél pobřeží nás nakonec dovedla ke krásnému klášteru ze 13. století Moni Hrisoskalitissa. Objekt prochází sice v této době rekonstrukcí, ale naštěstí je areál přístupný. Kromě dělníků vidíme i jednoho, ze dvou zde žijících mnichů, který se chystá odjet na nákup. Prohlížíme si krásně bílý, původně ženský klášter, okolí i famózní zátoku a uvědomujeme si, že se nacházíme na nejzápadnějším místě našeho krétského putování. Nechybí moc a byli bychom i na nejzápadnějším místě Kréty.
2007/3 - 028

Po návratu k autu snídáme i svačíme a pozorujeme oblohu, která nevěští nic dobrého. V půl desáté odjíždíme po nově vybudované široké asfaltové silnici na poslední zastávku v této části Kréty. Místo se jmenuje Elafonissos. Příjezd je po krásné cestě až k prvním domkům. Poté však silnice končí a před námi je šotolinová, deštěm rozbitá, cesta. Nejdřív nevíme kudy kam, ale posléze jedeme několika serpentinami dolů, až se před námi objevuje pláž Kedrodassos. Jedná se o překrásnou pláž na jihozápadním pobřeží plnou cedrů, skoro bílého písku, velkých kamenů, a také mělčiny u nedalekého ostrůvku Elafonissi, na který se dá přebrodit mělkou vodou. My si však tento druh zábavy odpouštíme, jelikož silný vítr zvedá vlny a voda je nikoliv po kotníky, ale minimálně po pás. Nejednalo by se o brodění, nýbrž za tohoto počasí o slušný plavecký výkon. Prudký vítr a déšť nám však dělá problémy i při chůzi a fotografování. Přesto si však v rámci možností prohlížíme toto překrásné místo. V létě jsou zde davy turistů, hlava na hlavě. Dnes jsme zde sami.

2007/3 - 029

Ve čtvrt na jedenáct odjíždíme definitivně od pobřeží. Naše cesta vede do vnitrozemí, do hor, které jsou však v mracích. Silnice stoupá až do vesničky Elos, proslavené pěstováním jedlých kaštanů a za ní se stáčí cesta na jihovýchod. Měli by zde být krásné výhledy do okolí. Mlha, déšť a vítr nám toho však moc nedopřeje, občas vidíme v horách rozeseté kapličky, kostelíky i další stavení. V půl dvanácté zastavujeme v horském městečku Kandanos. V místní pekárně kupujeme svačinu a prohlížíme si památník, připomínající kompletní zničení města za války Němci. Za nepřestávajícího deště pokračujeme až na jižní pobřeží, kde se nachází historické město Paleochora. Na malém kopci nad městem navštěvujeme rozvaliny benátské pevnosti Selino, kterou asi 468 let před námi dobyl slavný pirát Friedrich Barbarossa.
Poté opouštíme toto přímořské letovisko a pokračujeme autem dále. Za stále hustšího deště se vnořujeme do hor. Po cestě hledáme jeskyni u Azogires. Okolo čtrnácté hodiny projíždíme jedním sedlem, které je odkryté a tudíž umožňuje větru ukázat svou sílu. Spolu s kapkami deště létají i drobné kamínky. Naše malé autíčko nesedí zrovna ideálně na silnici, skoro jakoby ho vítr nadzvedával. Rychle pryč do závětří. Ale kde takové místo hledat. Určitě ne u Xiloskalo, kam jsme přijeli v půl třetí. Jedná se o místo ve výšce 1250 m.n.m., kde začíná slavná soutěska Samaria. My jsme sice neměli v úmyslu ji projít celou, jelikož v tuto roční dobu bývá ještě uzavřena, ale chtěli jsme se podívat do výchozího místa. V podívané nám však bránila mlha, déšť a vítr.
Vystupujeme za deště z auta. Ale není vystupování jako vystupování. Když jsem zkoušel otevřít dveře, připadali mne zavřené. Nebyly však, to s námi jenom "vánek" laškoval a do střechy auta bušil déšť jako do plechového bubínku.
2007/3 - 030

Po chvilce podívané, při které jsme toho moc neviděli, jsme popojeli před restauraci. Zaujal nás zde stojící autobus. Franta parkoval na několikráte, jelikož hledal místo, kde by bylo naše lehoučké auto vystaveno co nejmenšímu větru a tudíž eliminována možnost, že ho po návratu najdeme dole v soutěsce. Uvnitř restaurace se konala nějaká slavnost. Nás si moc nevšímali. Personál byl sice ochoten obsluhovat, ale bylo tam chladno, my jsme byli promočení a tak jsme se vrátili k autu a ve tři čtvrtě na tři pokračujeme hledat místo, kde by méně pršelo, a nefoukal studený vítr. Vzpomínám si, jak jsem před odjezdem četl, že na Krétě fouká vítr a to je dobře, protože příjemně ochlazuje v těch vedrech, která zde v létě panují. Říkám si, že dnes bychom trochu těch veder snesli. Na rozdíl od toho větru, který příjemný opravdu není.
Jedeme stále tak trochu ospalou krajinou omývanou potoky deště a bičovanou poryvy větru. Projíždíme náhorní plošinou Omalos a dále směr město Fournes až do Hanie. Dnes však zde nezastavujeme a pouze pokračujeme na Akrotiri, největší krétský poloostrov. Nachází se tam také druhé mezinárodní letiště, které však míjíme, jelikož nás zajímá rozsáhlý komplex Agia Triada, což je další klášterní areál, kde žijí mniši. Dominantou hlavního nádvoří je kostel s překrásným interiérem a ikonami. Prohlídku muzea vynecháváme, prohlídku hezké zahrady, doplněné dalšími stavbami, nikoliv. Vzhledem k tomu, že doba pokročila, už je půl páté, tak popojíždíme několik kilometrů až k osamělému, pevnosti podobnému klášteru, který se jmenuje Gouverneso a stojí hrdě na skále. Zdejší prohlídka je obdobná, avšak také famózní. I zde, stejně v jako předchozím klášteře, dodnes žijí mniši. Před odjezdem ještě vylézáme na návrší vedle kláštera. Za normálního počasí je možno vyjít nahoru po pohodlné pěšince, ale dnes, za velmi silného nárazového větru a deště, se skoro plazíme po čtyřech. Ale námaha stojí za to. Je krásný rozhled do krajiny.
V sedmnáct hodin pokračujeme dále. Při našem putování po ostrově Kréta jsme měli vyhlédnutá místa, která jsme chtěli navštívit. Jedno z nich se nachází na severozápadě Akrotiri, což je největší krétský poloostrov. Zde navštěvujeme rybářskou vesnici Stavros. Jedná se sice o turistické středisko, avšak tiché a klidné, okolo kterého jsou rozlehlé písečné pláže s nádhernými lagunami. Stavros jsme projeli autem, ale nikde jsme nenašli historickou část, objevili jsme pouze ubytovací objekty. Zato jsou zde opravdu nádherné pláže, které obklopují Stavros ze tří stran, z toho jedna z pláží přechází do vysoké skály.
Po pravdě řečeno, na Krétě jsou mnohem úchvatnější místa, ale tato vesnice proslula na celém světě natáčením některých scén ze světoznámého filmu Řek Zorba s Anthony Quinnem v hlavní roli. Film natočil Michalis Kakojanis podle předlohy krétského spisovatele Nikose Kazantzakise. Anthony Quinn ve filmu na pláži tančí ze žalu nezapomenutelný tanec sirtaki. Nejedná se ovšem o lidový tanec, ale o uměle vytvořené figury na muziku Mikise Theodorakise. Tanec zlidověl a tančí se nejen na Krétě, ale v celém Řecku.
2007/3 - 031

V půl šesté pokračujeme za naším dnešním posledním cílem, který chceme stihnout do setmění. Po ujetí několika kilometrů opouštíme poloostrov, projíždíme okrajem Hanie, chvíli jedeme po slavné dálnici a v šest hodin zastavujeme u místa jménem Aptera. Jedná se o zbytky, kdysi mocného, helénistického města na náhorní plošině asi 200 metrů nad zálivem Souda. Prohlížíme si pozůstatky městských hradeb, několika chrámů, cisteren, divadla a turecké pevnosti. Zdejší opevnění - střílny byly údajně využity za druhé světové války v době německé okupace.
Po necelé hodině objevování a zkoumání odjíždíme, nevíme kam. Potřebovali bychom najít nějaký přístřešek. Počasí nevypadá, že by se mělo umoudřit. Nakonec padne volba na nám již známé jezero Kournas, kam přijíždíme v půl osmé. Za tmy, deště a silného větru zde hledáme nějaké přístřeší. Ale všude buď prší, nebo zatéká voda. Posléze tedy opouštíme prostor jezera, avšak na křižovatce nad ním objevujeme celkem hezký přístřešek místního kostela. Je to však na hlavní silnici, okolní dům patřící asi ke kostelu ještě svítí. Je teprve dvacet hodin.
Vzhledem k povětrnostním podmínkám se venku večeřet nedá a tak volíme objekt naproti, který tak trochu připomíná restauraci. Vcházíme dovnitř, usedáme k jednomu ze stolů a pozorujeme. Jeden člověk v rohu vytváří něco s televizí a s počítačem. Kousek od nás děda hraje karty, asi se svými vnoučaty. Mladá paní lepí cenovky na zboží, určené patrně na víkendový trh. Babička vozí a uspává v kočárku miminko. Zajímavá společnost. Dáváme si lahvové pivo, střídavě sledujeme dění okolo nás a v televizi, kde s napětím očekáváme pořad o počasí. Ve zprávách ukazují kdesi v Řecku záplavy, vichřici a převrácené autobusy. Kdo ví, co nás ještě čeká.
V půl desáté odcházíme do auta, večeříme klobásku a za půl hodinu přejíždíme naproti před kostel. Připravujeme nocleh a po desáté hodině uleháme.
V noci okolo půl třetí se budíme. Vítr jakoby stále zesiloval, chvílemi si pohrává s našimi spacáky, ve kterých ležíme. Pozorujeme přístřešek nad námi i okolí a hlavami se nám honí myšlenky, co vše by na nás teoreticky mohlo spadnout. Už dlouho jsem v tak časnou hodinu neslyšel tolik větrného rámusu.


Pátek 23. března 2007

Ale potvory mají štěstí, takže jsme v klidu do rána přečkali. Po šesté hodině nás nebo přesněji řečeno kostel přijíždí navštívit na mopedu nějaký člověk. Když vchází dovnitř, vidíme, že je otevřeno a také tudíž bylo celou noc. Ukazuje rukou dovnitř a diví se, že jsme tam nespali. Je pravda, že jsme si této věci všimli již dříve. Kostely a kapličky jsou neustále otevřené. Nic se neztrácí. Kréta má malou kriminalitu.
V půl sedmé vstáváme do zamračeného rána a za čtvrt hodiny odjíždíme. Po cestě se zastavujeme ve vesničce Gerani v obchodě koupit pečivo. Výběr místa není náhodný, jelikož by se zde měla nacházet nějaká jeskyně. Hledáme a hledáme, ale nedaří se. Zkoumáme všechny možné cesty a odbočky napravo od dálnice, kde by se měl náš poslední výletní cíl nacházet, ale nic. Nakonec přejíždíme dálnici na druhou stranu a jeskyňku nacházíme. Zastavujeme před ní, zkoumáme vchod, který je uzamčen řetězem a visacím zámkem. Běžný návštěvník by tomu rozuměl, že je zavřeno a tudíž jeskyně nepřístupná. Ostatně něco podobného je napsáno i na informační ceduli. My si však danou situaci vykládáme tak, že otvor mezi mříží a stěnou je předurčen jen a pouze k tomu, abychom se dovnitř podívali. Bereme z auta čelovky a jdeme, respektive plazíme se dovnitř. Je to celkem malá jeskyňka. Prohlížíme si krápníky a po desetiminutové exkurzi se vracíme k autu. Sjíždíme k moři, kde snídáme.

Meteorologické údaje v 7 hodin a 35 minut (u moře)
Nadmořská výška...
cca 3 m.n.m.
Teplota+ 18°C
Vlhkost66 %

Taktéž přichází na řadu balení věcí a úklid auta. Ve třičtvrtě na devět odjíždíme a za deset minut jsme před půjčovnou a čekáme, až přijde autapůjčující človíček. V devět hodin a pět minut předáváme vůz a odcházíme na prohlídku města.
Rethymno je nádherné město na severním pobřeží ostrova Kréta. Nachází se asi na půli cesty mezi Heraklionem a Chanií. Žije zde asi 35 tisíc obyvatel a tak se jedná o třetí nejlidnatější město ostrova. Rethymno je kulturním centrem ostrova a společně s Chanií je řazeno mezi nejkrásnější města ostrova. Líbí se nám tady, celou dobu je nač se dívat. Úzké uličky, historické domy s tavernami i krámky, krásné velké náměstí, pozůstatky městských hradeb a romantický benátský přístav. Lze tady nakoupit předměty typické pro Krétu i zdejší oblast (koření, med, ručně malované ikony). Dominantou města je mohutná benátská (benátsko-turecká) pevnost Fortezza, ze které je krásný rozhled na celé město Dále se ve městě nachází starý přístav. Zastavujeme se v něm, pozorujeme hezké lodě a zajímavé vlny. Procházíme starým městem křivolakými uličkami a pomalu se blížíme k autobusovému nádraží.

2007/3 - 032

Na delší seznamování s městem není čas, v deset hodin a čtyřicet pět minut odjíždíme autobusem. Do hlavního města je to asi 85 km. Za hodinu a třičtvrtě vystupujeme na autobusovém nádraží v Heraklionu.

Cena za osobu v linkovém autobuse z Rethymnonu do Heraklionu...6,50 Eur
Vzdálenost85,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,08 Eur


Cena za osobu v linkovém autobuse z Heraklionu do Knossósu...1,15 Eur
Vzdálenost8,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,15 Eur

Po chvíli pokračujeme autobusem č. 2 přes celý Heraklion směr Knossos. Pozůstatky Mínojské civilizace, nejstarší evropské kultury jsme si nemohli nechat ujít. Přijíždíme sem za půl hodiny. Na lavičce před vchodem rozbalujeme svačinu, otvíráme pivo a v klidu obědváme. Pouze do té chvíle, než zjistíme, že dnes je areál otevřen pouze do 15,00 hodin. Rychle balíme věci, kupujeme vstupenky, batohy dáváme do úschovy a prohlídka může začít. Velkou výhodou je malý počet návštěvníků. Často jsme v některých částech úplně sami, můžeme si proto lépe vychutnat jejich genia loci. Rozhlížíme se, fotografujeme a studujeme informace z knížky i informačních panelů. Z bádání nás vyrušuje až upozornění hlídačů, že je čas prohlídku ukončit a areál opustit.
2007/3 - 033
Obyvatelé Kréty byli krásní lidé a obklopovali se i krásnými uměleckými díly a stavbami. Jedním z nejnádhernějších paláců je právě ten v Knóssu. Jedná se o památku na nejstarší evropskou civilizaci, která se zrodila na Krétě 4.000 let před naším letopočtem. Tehdejší obyvatelé palácového města, kterých bylo asi 60.000, byli velmi vyspělí a krásní lidé, obklopovali se uměleckými díly a stavbami.
2007/3 - 034

Moudrý a spravedlivý krétský vladař Mínós, údajně syn Dia (pokud Mínos neznamená, jak se někteří vědci domnívají, pouze titul krále jako třeba faraón), vládl z města Knóssu Kréťanům zřejmě v polovině 20.stol. př.n.l. Knóssos se rozkládal na ploše 22.000 m2. První výzkumy prováděl anglický archeolog Evans. Dlouho se tvrdilo, že řecké mýty jsou pouhé legendy. Stejně jako Heinrich Schliemann, který roku 1871 objevil starověkou Tróju, i Arthur Evans věřil, že staré legendy západního světa jsou založené na skutečných lidech a místech. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století koupil pahorek na Kefalu neboli pozemky na místě, kde předpokládal, že se nachází Knóssos. Začal kopat a našel zbytky prvního evropského města. Ředitel oxfordského muzea sir Arthur Evans se rozhodl zbytky Mínóova paláce nejen odhalit, ale také dobudovat. Na pětapůlhektarové ploše nechal pracovat svoji fantazii a trosky proměnil v romantické ruiny. Kuželovité sloupy nahradil rekonstrukcemi, ovlivněnými stylem art deco, přestože se nikde žádné dřevěné originály nenašly. K paláci přistavěl horní patro, přebudoval centrální nádvoří. Z úlomků nástěnných maleb rekonstruoval úžasné fresky s delfíny, ptáky a s dámou, kterou si představoval jako vířící tanečnici. Evans objevil původní svět, který dle obrazu svého učinil skutečným. Díky tomu měl také již v té době mnoho kritiků. Někteří z nich říkali, že těžko lze posoudit hodnotu mínojských maleb a fresek, protože jen několik čtverečných centimetrů z obrovské plochy, kterou si může člověk prohlédnout, je starší dvaceti let.
Celý areál působí velkolepě. Otázkou však je, na kolik dnešní podoba odpovídá historickým pramenům a na kolik Evansově fantazii. Není mnoho lidí, kteří objevili staré civilizace. Ale určitě je ještě méně těch, kteří je znovu vymysleli. Kritiků Evansovy práce bylo a je hodně, ale nebýt jeho energie, odhodlání a bohatství, tak by palác bez rekonstrukce byl jen zříceninou. Archeologické výzkumy dnes stále ještě pokračují. I když v někom může Knóssos vyvolávat spíše negativní představy, myslím si, že návštěvou tohoto místa se určitě nic nezkazí. Zajímavé je třeba to, že se zde našli tři druhy potrubí - na pitnou vodu, na dešťovou vodu a odpadní potrubí. Patrně už v té době měli splachovací záchody. O necelé čtyři tisíce let později je kanalizace v Řecku v takovém stavu a na takové úrovni, že toaletní papír se nemá odhazovat do mísy ale do koše.
2007/3 - 035
Dle plánku připomíná Knóssos pro někoho labyrint, pro jiného bludiště. Kdo do něj vejde, je zmatený ve spleti komnat, zásobáren, schodišť a chodeb, které zahýbají vždy jen do pravého úhlu. Návštěvník bloudí nahoru dolů a nemůže ven. Slovo labyrint má údajně původ právě na Krétě. Labyrint totiž znamená původně "Dům dvojbřité sekery". Labrys znamená minojská kultovní dvojbřitá sekera. Asi se jednalo o kultovní nástroj, který byl symbolem mínójských vládců. Dnes se za Labyrint - dům dvojbřité sekery - běžně považuje celý královský palác v Knóssu. Obsahuje takové množství složitých místností v několika patrech, že současníkům z mladší doby kamenné musel připadat divotvorně složitý. Podle vykopávek ovšem víme, že palác nebyl postaven najednou. V Knossosu byly zrekonstruovány některé paláce. Jejich stropy z betonu však nepůsobí dojmem několik tisíc let starých budov.

2007/3 - 036

Býk jako ploditel byl uctíván už v paleolitu. Kresby býka měly magický charakter. Stylizované býčí rohy jsou symbolem i paláce v Knóssu. Na Krétě se býk rovněž těšil zbožnému uctívání a při kultovních obřadech se nosily i býčí masky. Masky nosili všichni zúčastnění a král - kněz předváděl posvátnou svatbu s kněžkou, která byla celá převlečená za krávu, aby mohla představovat bohyni plodnosti. Pokud se tedy nezaměňují důsledky za příčiny a příčiny za důsledky, vznikl Mínótaurus a celý jeho příběh nánosem fantazie na kultovní obřady, prováděné v Labyrinthu. Ale co inspirovalo je?!
2007/3 - 037

Král Mínos měl podle pověsti nepovedeného syna Minotaura, který vyžadoval lidské oběti. Byl to člověk s býčí hlavou. Mínotaurus požíral lidi, a tak jej Mínos nechal uvěznit v bájném Labyrintu, který mu pro ten účel měl postavit slovutný vynálezce a stavitel Daidalos. Aby nevyzradil tajemství, král Mínos jej i s jeho synem Ikarem uvěznil. Daidalos se rozhodl z Kréty uprchnout pomocí křídel slepených z ptačího peří a vosku. Udělal druhý pár křídel pro syna Ikara a letěli na Sicílii. Ikaros zkoušel, jak vysoko může vyletět, vosk se mu od slunce rozlepil a Ikaros se zabil. Daidalos přistál na Sicílii.
Vládce Athén měl povinnost každých devět let posílat Mínotaurovi sedm mladíků a sedm panen, aby je Mínotaurus sežral. Jednou se mezi sedm vybraných přihlásil i athénský princ Theseus, syn Aegeův, aby to vyřešil nadobro. Na Krétě se do Thesea zamilovala krétská princezna Ariadna. Dala Theseovi dlouhou cívku nití, aby v knóssosském Labyrintu nezabloudil a mohl se dostat ven. Dále dostal od Ariadny kouzelný meč. Theseus skutečně Labyrintem prošel, Mínotaura zabil a pomocí Ariadniny nitě našel zpět cestu ven. Vzhledem k tomu, že zabil Mínotaura (syna krále), musel Theseus rychle pryč. Dostal se k moři a nalodil se i s Ariadnou a její sestrou Faidrou. Cestou kolem ostrova Naksos Theseus mimochodem Ariadnu vysadil na břeh a oženil se s Faidrou. Prý to tak chtěl bůh Dionýsos. Když se Theseus šťastně vracel, zapomněl vyměnit černé smuteční plachty za bílé. Jeho otec Aegeus ze skály vyhlížel návrat syna a vida lodě vracet se s černými plachtami, pozbyl naděje a zabil se skokem ze skály do moře. Od té doby se východní řecké moře nazývá mořem Egejským podle Aegea. Totéž moře omývá i severní břehy Kréty, ačkoli jej místní také nazývají moře Krétské nebo Jižní Egejské.
Výraz "Ariadnina nit" není sice až tak známý, ale používá se v situacích, kdy sledujeme určité vodítko nebo stopu, které nás přivedou k cíli. Na výše uvedeném mi však něco nesouhlasí. Pokud by Daidalos postavil skutečně labyrint, tak by Theseus nepotřeboval žádnou nit. Labyrintem totiž vede pouze jedna cesta od vchodu až k cíli. I když je nepřehledná a všelijak složitá, nelze z ní sejít. Naproti tomu bludiště je plné slepých uliček, ve kterých se člověk snadno ztratí. V bludišti by nit byla velice potřebnou věcí.
Takové a podobné věci se na Krétě udály. Například roku 1628 před naším letopočtem vybuchla na ostrově Théra sopka, ostrov zmizel pod hladinou moře, na jeho místě zůstal pouze kráter 13 na 13 km, který zalilo moře, a následná 450 m vysoká vlna tsunami zpustošila Krétu. Sopečný prach z výbuchu na devět dnů zakryl slunce na celé planetě. K této katastrofě se váže pověst o Atlantidě.
Aby toho nebylo málo, tak roku 1450 před naším letopočtem bylo na ostrově zemětřesení, které zničilo velkou část Kréty a odřízlo starověkou ostrovní civilizaci od zdrojů pitné vody. Za zánikem minojské civilizace stojí tedy opravdu zemětřesení - jenže v souvislostech, o kterých se doposud moc neuvažovalo. Hlavním problémem bylo patrně pro Minojce vybudovat nové studny, a tak byli donuceni svá sídla opustit.
A dějiny šly dál a dál, a my také pokračujeme, pro změnu zpět do Heraklionu. Nejprve jdeme pěšky okolo nemocnice a poté odjíždíme opět autobusem č. 2. Vystupujeme na autobusovém nádraží a jdeme pěšky na nám již známé náměstí Platia Elefhtherias kousek od Archeologického muzea. Kupujeme zde jízdenky a jdeme na opačnou stranu náměstí na prohlídku jedné restaurace, kde ochutnáváme točený Mythos.
Posléze se přesouváme na autobusovou zastávku, kde čekáme na autobus. Ten však nějak nejede a proto měníme plán a vydáváme se na podvečerní prohlídku města. Stmívání nás zastihne v přístavu, kde si prohlížíme zachovalé městské hradby, jež pocházejí z benátských dob. Přicházíme až k patrně tomu nejlepšímu v Heraklionu, čímž je benátská přístavní pevnost Kules. Je odtud pěkný rozhled, především na přístav, který je třetím největším na Krétě.

Herakleion založili Arabové, pak sem přišli Benátčané, po nich Turci a teprve v minulém století se město vrátilo Řekům. Nenávist k Turkům byla tak silná, že všechny památky na ně byly zničeny. Po Benátčanech se dochovaly některé stavby, jako je pevnost v rybářském přístavu, loděnice a zbytky opevnění.

2007/3 - 038

Zpět se vydáváme přes obchodní část města, protože hledáme nějaký větší obchod. Tento posléze nacházíme a nakupujeme nějaké dárečky a něco k večeři. Poslední část našeho putování po hlavním městě věnujeme návštěvě restaurantu. K pití si dáváme opět dobré krétské víno. K jídlu já volím choriatiki neboli řecký salát z okurky, rajčete, cibule, papriky, černých oliv a sýru feta. Franta si dává gyros. Posléze se necháme přemluvit majitelem, abychom ochutnali grilovaný sýr Feta a musím říct, že to byla výborná volba.

Restaurace v Heraklionu na náměstí Platia Elefhtherias
Víno ve džbánku (0,5 lt)...2,50 Eur
Giros - pita2,50 Eur
Salát řecký
3,80 Eur
Grilovaný Feta sýr3,00 Eur

Ve dvacet jedna hodin a čtyřicet pět minut odjíždíme autobusem č. 1 na letišti. Chvíle se zde rozhlížíme a nakonec nacházíme místo ke spaní kousek za parkovištěm. Venku je příjemný teplý podvečer.

Cena za osobu v autobuse z náměstí Platia Elefhtherias na letiště Heraklion...0,80 Eur
Vzdálenost4,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,20 Eur


Sobota 24. března 2007

Vstáváme před šestou hodinou a přesouváme se do haly, kde přebalujeme batohy, převlékáme se a snídáme.

Zeus, legendární otec bohů i lidí, se proměnil v bílého býka a unesl Europu, dceru krále staré Fénicie. Odnesl ji z Asie na vlastním hřbetě přes moře, pomiloval ji pod platanem na Krétě a zasel své sémě na kontinentě, který nese její jméno. Podle archeologů i první Kréťané překročili před více než osmi tisíci lety východní část Středozemního moře a usadili se u Knóssu. Postavili si zde z nepálených cihel domy s plochými střechami, podobné domům faraónského Egypta, zkultivovali olivovníky a položili křehké základy první evropské civilizace. Jejich rituály a mýty se přizpůsobily novému světu, jejich představy zakořenily v nové krajině. Vznikla Evropa, jak ji známe.


Osm tisíc a něco k tomu let po výše zmíněných prvních obyvatelích ostrova jsme i my objevili krásy Kréty. Usadili jsme se tady však na pouhých osm dní. Ale stálo to za to. Nic netrvá věčně, snad jen krétské zážitky. Odlétáme.

V sedm hodin a patnáct minut "zvedá kotvy" letadlo BOEING 737 - 400 a za tři čtvrtě hodiny jsme na letišti v Athénách. Zde máme chvíli čas a tak si prohlížíme obchůdky a letiště. V deset hodin, to znamená se čtvrthodinovým zpožděním, odlétáme se společností OLYMPIC AIRLINES v poloprázdném letadle BOEING 737 - 400.

Do Mnichova, kde nás čeká "asi jen" 20 stupňová změna teploty, přilétáme v jedenáct hodin a třicet minut místního času. Na parkovišti pro návštěvníky s označením P 41 pokračujeme letištním autobusem a poté již autem přes Regensburg směr Česká republika. Hraniční přechod přejíždíme patnáct minut po třetí hodině odpolední a okolo půl páté odpoledne jsme v Karlových Varech.


Letošnímu cestování jsme věnovali necelých 8 dnů, tj. asi 178,5 hodin. Letadlem jsme letěli 3.720 km, autobusem ujeli 146 km, autem Frantovým i pronajatým jsme najeli 1111 km, služeb Taxi jsme využili v délce 21 km, stopem ujeli 92 km a pěšky ušli 93 km. Celkem to tedy bylo 5.183 km.


Všechny údaje uvedené v tomto povídání byly sepsány podle nejlepšího vědomí a svědomí autora. Ale i přesto a vzhledem k tomu, že se některé skutečnosti mohou postupem času měnit, nelze vyloučit, že se zde můžou vyskytnout nějaké nepřesnosti či snad chybičky.




 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lukáš | E-mail | Web | 13. února 2012 v 12:25 | Reagovat

Zajímavý zážitky a super historický informace. To jsem si nemyslel, že se toho dá na Krétě tolik prožít.

2 squadra | Web | 19. června 2015 v 4:21 | Reagovat

home credit půjčka kontakt 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.