CESTOVÁNÍ PO ŠPANĚLSKU - BŘEZEN 2006 - I.část (Málaga, Sierra Nevada, Pradollano, La Cariguela, La Caldera, Mulhacén)

17. listopadu 2009 v 18:23 |  PUTOVÁNÍ PO SVĚTĚ

Tak kam letos? No, snad pro změnu na Kanárské ostrovy. Nebo jinam? Je nám však jasné, že bychom měli jet někam, kde si ohřejeme své zimomřivé kosti. Takže na jih. A tak tedy plánujeme cestu, nejčastěji v restauraci Hestia. Kam letět, s kterou leteckou společností, co vidět a co nevidět. Jako každý rok něco vymýšlíme, i když je nám jasné, že skutečnost se bude značně lišit.

Možností, kam vycestovat, je hodně. Znalostí málo, některé věci jsou pro nás dokonce "španělská vesnice". A tak nás napadlo, co takhle objevit Španělsko - třeba i tu "vesnici"?! Vyzbrojeni na papíře základními španělskými slovíčky a frázemi a něco málo informacemi z internetu, rozhodli jsme se vypravit do světa, prozkoumat jižní část Pyrenejského neboli Iberského poloostrova.

Shánění informací o místě našeho plánovaného pobytu skončilo stejně rychle, jako začalo. V knihkupectvích ani na internetu jsme neobjevili žádné opravdové cestopisy o jižním Španělsku. Vše se musí objednávat, kvalita informací nejistá a hlavně dodací lhůta delší než čas do našeho odjezdu. Zjišťování informací u cestovních kanceláří také nebylo to pravé. Každý rok sice jezdí mnoho lidí do Španělska, ale většina jako statičtí turisté, válející se celý den na plážích, maximálně s jedním či dvěma výlety.

Po dvou návštěvách severní Afriky zůstáváme z hlediska geografického tentokrát v Evropě. Kontinentální Španělsko se rozkládá na větší části Pyrenejského poloostrova, ležícího na jihozápadním výběžku Evropy. Ke Španělskému království (Reino de España) dále patří dvě města na severoafrickém pobřeží - Ceuta a Melilla, Baleárské ostrovy ležící na východě a Kanárské ostrovy. Svou rozlohou 505 992 km² je Španělsko čtvrtou největší zemí Evropy.


Zajímavou informací je také to, že Španělsko je svou průměrnou nadmořskou výškou kolem 600 m zařazeno hned za Švýcarsko. My však pomýšlíme o trochu jiných výškách. Chceme zkontrolovat, jak ten průměr vytvořili. To znamená prozkoumat nejvyšší i nejnižší bod.

Pár dní před odjezdem čteme v novinách

Na jihu Španělska bylo v posledních dnech velmi špatné počasí. Teploty padaly hluboko pod nulu a v horách silně sněžilo. Viditelnost byla špatná. Přesto se do hor Sierra Nevada u Grenady vypravili čtyři britští turisté. V neděli byli tři muži ze skupiny tak vyčerpaní, že už nemohli jít dál. Na svahu hory Mulhacen si ve vysokém sněhu vyhrabali úkryt. Jejich čtvrtý kolega slíbil, že dojde pro pomoc. Do blízké vesnice došel a spustil pátrací akci. Záchranu ale komplikovalo špatné počasí. Až v pondělí se pomocí vrtulníku podařilo najít tři pohřešované Brity. Záchrana přišla pozdě. Muži zemřeli na podchlazení. Nejsou to první oběti letošní zimy ve španělských horách. Podobně zahynuli jiní dva Britové letos 20. února.

Ještě že už máme koupené letenky, jinak by nás rodina, příbuzný a známí nikam nepustili.

Pátek 10. března 2006

Ve čtyři hodiny a pětačtyřicet minut ráno odjíždím z Karlových Varů, ulice Na Vyhlídce s řidičem Milanem. Po cestě nastupuje v Gagarinově ulici Láďa a v pět hodin pokračujeme do Prahy. V šest hodin a patnáct minut jsme na letišti Praha- Ruzyně.

V sedm hodin a čtyřicet minut odlétáme s pětadvacetiminutovým zpožděním z Ruzyňského letiště. Před "naloděním se" do letadla si prohlížíme palubní vstupenky. Máme místa 25A a 25C. Očekáváme, koho to posadí mezi nás. Láďa tipuje, zda to bude blondýnka nebo brunetka. Skutečnost je však jiná - letadlo má řadu dvousedadel, tudíž místa B nejsou. Společnost ALITALIA má také patrně nedobré zkušenosti s čísly 13 a 17, jelikož v letadlech nejsou třinácté ani sedmnácté řady.

Letadlo MC DONNELL DOUGLAS MD 80 pojme 139 až 162 běžných cestujících + 2 zkušené cestovatele.
Cestovní rychlost letadla je 820 km / hodinu.
Maximální dolet letadla je 1.950 km.
Délka / šířka letadla je 45,1 m / 32,9 m.

Během letu z nás chce posádka letadla MC DONNELL DOUGLAS společnosti ALITALIA asi udělat abstinenty - na palubě se pivo nepodává. Do Milana na letiště Malpensa přilétáme v osm hodin a padesát pět minut, už jenom s pětiminutovým zpožděním. Máme zde necelou hodinu čas a tak se kromě prohlídky letiště rozhodujeme ulehčit našim cestovním zavazadlům. K svačině si dáváme Velkopopovického Kozlíka. Z Milana odlétáme po dráze 35 L v deset hodin a dvacet osm minut, tj. třicet tři minut zpoždění.

Letadlo AIRBUS A 319 má sedadla pro 124 běžných cestujících + 2 zkušené cestovatele.
Cestovní rychlost letadla je 850 km / hodinu.
Maximální dolet letadla je 2.000 km.
Délka / šířka letadla je 33,8 m / 34,1 m.

Letíme nad městy Marseille, Barcelona a Valencie. Venkovní teplota dosahuje až -64 °C a rychlost větru až 22 km/hod. Uvnitř je "o něco" příjemněji. Usazeni na sedadlech 18 B (Láďa) a 18 A pozorujeme, jak pilot v jeden okamžik dosahuje rychlosti 859 km/hod., to znamená, že o devět kilometrů přesahuje rychlost uvedenou v prospektech. Ve dvanáct hodin a čtyřicet pět minut přistáváme s patnáctiminutovým zpožděním na dráze D 7 na letišti u města Málaga.

Cena za zpáteční letenku pro 1 osobu: Praha - Milano - Málaga...7.831,00 Kč
Vzdálenost tam i zpátky4.206,00 km
Cena v přepočtu na 1 km1,87 Kč

Po dvou letech tedy opět na letišti u města Málaga. Ve třináct hodin a dvacet sedm minut odjíždíme autobusem č. 19 do města.

Autobus č. 19 (letiště - autobusové nádraží = jezdí každých půlhodiny)
Cena za 1 jízdu pro 1 osobu...1,00 Eur
Vzdálenost5,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,20 Eur

Na autobusové nádraží přijíždíme ve třináct hodin a padesát minut. Na nástupišti č. 24 vidíme autobus do Granady. Řidič nám však oznamuje, že je tento bus, ač nám se tak vůbec nezdá, zcela plný. Láďa jde tedy koupit do pokladny lístky na další spoj, který jede za půl hodiny. Dle údaje na jízdence "Plaza 14" odcházíme na nástupiště č. 14 a čekáme. Ve čtrnáct hodin a dvacet pět minut se rozhlížíme a je nám divné, že není autobus přistaven. Jdeme se tedy podívat zpět na původní nástupiště, kde nasedáme do autobusu. Odjíždíme ve čtrnáct hodin a třicet minut na sedadlech č. 14 ("Plaza 14") a č. 13.

Cena za 1 osobu v autobuse = Málaga - Granada...8,87 Eur
Vzdálenost130,00 km
Cena v přepočtu na 1 km
0,07 Eur

V šestnáct hodin a dvacet jedna minut přijíždíme na autobusové nádraží v městě Granada. Prohlížíme si nádraží, sháníme informace a posléze kupujeme jízdenky. V sedmnáct hodin odjíždíme z nástupiště č. 25.

Cena za 1 osobu v autobuse = Granada - Sierra Nevada...4,20 Eur
Vzdálenost42,00 km
Cena v přepočtu na 1 km0,10 Eur

Konečně jedeme do hor. Cesta autobusem po krásné klikatící se silnici je pohodová. Víc se asi zapotí cyklisté, kteří tady tudy jezdí jednu z etap proslulé španělské Vuelty. V sedmnáct hodin a čtyřicet minut přijíždíme na parkoviště pro auta a autobusy na kraji Sierra Nevady. Očekávali jsme menší horské městečko jako například v Alpách. Jedná se však o velké lyžařské středisko plné hotelů a penzionů. Rozhlížíme se a zkoumáme možnosti noclehu. Něco objevujeme, ale s našimi "malými batůžky" si netroufáme na bližší průzkum. Nechceme budit podezření, že snad nemáme zájem využít služeb zdejších hotelů. Pozorujeme poslední odjíždějící lyžaře a první večerní hotelové návštěvníky, kteří přicházejí do spodní - centrální části města za večeří a zábavou. Dnes se také baví pohledem na nás. Ať se snažíme, jak se snažíme, nevypadáme ani na lyžaře, ani na hotelové hosty. Prostě něco, co sem nepatří.

My však řešíme jiný problém - co s časem. Ještě je moc brzo a moc světla na hledání noclehu. Ale vzhledem k nadmořské výšce + 2.080 m.n.m. se začíná ochlazovat. Navštěvujeme tedy jeden z mnoha restaurantů, které se zde nacházejí.

Točené pivo v restaurantu "La Visera" ....3,30 Eur

Španělská Sierra Nevada, hory, které laika neokouzlí, lyžaře nadchnou a pěšího turistu rozmazlí. Mohutné pohoří, které vytváří na jihu Španělska jakousi hradbu od Středozemního moře je zvláštní z mnoha důvodů. Především je pro našince hodně daleko, a tak je stále málo známé mezi Čechy. Dobře jej znají lyžařeníchtiví Španělé z jihu, neboť do svých nejbližších pořádných hor - Pyrenejí to mají zatraceně daleko.

Pláně pod vrcholem Veleta, čnícím svým ostrohem do výše 3398 m nad mořem, jsou po většinu roku zasněžené nebo alespoň v mracích. Léto je zde krátké, a tak většinu zdejších rostlin je možné najít uprostřed léta v plném květu, ač na nížinných skalkách jsou již dva měsíce odkvetlé. Sierra Nevada - ve významu to znamená sněžné či zasněžené pohoří - je díky své osamocenosti, izolovanosti od ostatních horských masivů Evropy floristicky jedinečné horstvo. Dalo základ mnoha endemitům, rostoucím jen zde a nikde jinde ve světě. V létě se jedná o suťové, až pouštní hory s několika tyrkysovými jezery uprostřed, pod nemilosrdně pražícím sluncem. Sierra Nevada je tak vyloženě jarním pohořím. Vždyť kde jinde můžeme během jediného dne zhlížet na zasněžené dálky z výšky bezmála 3500 m a ještě k večeru spláchnout pot z výstupu v chladivých vlnách Středozemního moře?

Sierra Nevadě se také říká nebo spíše říkalo "Pohoří Věčného sněhu". Ještě nedávno bývaly totiž vrcholy celoročně zasněžené. V posledních letech ale lidé i příroda trpí v této oblasti nedostatkem vláhy, a to je prý příčinou ubývání zeleně i v některých horských oblastech. Někteří místní obyvatelé tvrdí, že je to pomalý proces, při němž se jejich země mění v poušť, a odcházejí odtud. Jiní tvrdí, že se jedná pouze o meteorologicky výjimečně nepříznivou periodu.

Sierra Nevada se přes svou výšku, která překonává i pyrenejské velikány, rozprostírá na relativně malé ploše zhruba oválného tvaru o délce 80 km a maximální šířce 30 km. Pohoří je tvořeno spíše mírně formovanými táhlými hřebeny složenými z krystalických břidlic a pískovců. Ochrana zdejší jedinečné přírody prošla v minulosti celkem třemi etapami. Z původní biosferické rezervace zahrnuté do programu UNESCO vznikl v r. 1989 přírodní park (Parque Naturale), v roce 1999 byla celá oblast o výměře 86 208 ha vyhlášena za Národní park Sierra Nevada. Nejvyšší partie hor nesou výrazné stopy ledovcové činnosti s mohutnými kary, pozůstatkem je skromné množství poměrně vysoko položených lagun (nejvýše položenou je Laguna Altera - 3079 m) a jeden "skoro" ledovec, spíše však firnové pole pod severní stěnou nejvyššího vrcholu. Centrální hřeben, táhnoucí se obloukem ve směru jihozápad - severovýchod, je tvořen celkem 16 vrcholy přesahujícími výšku 3000 m, z nichž nejvíce vynikají nejvyšší Mulhacén (3482m), dominantní Veleta (3394 m) a rozeklaná Alcazaba (3371 m). Vzhledem k blízkosti moře se ve vyšších polohách udrží sněhová pokrývka až do května.


Ve dvacet jedna hodin a třicet pět minut je již na náš vkus dostatečná tma. Sluníčko šlo už také spát a proto i my jdeme hledat místo k odpočinku. Dříve vyhlídnutá veranda občerstvení na úpatí sjezdovky se ukazuje jako dobrá volba. Přicházíme sem chvilku před desátou, vybalujeme a kocháme se pohledem na večerní Sierra Nevadu. Po půl jedenácté uleháme k zaslouženému spánku a při pohledu na teploměr, docházíme k poznání, že jižanské vedro tuto noc asi nezažijeme.

Meteorologické údaje ve 22 hodin a 35 minut (nocleh u města Sierra Nevada)
Nadmořská výška...2.080 m.n.m.
Teplota+ 5°C
Vlhkost45 %



Sobota 11. března 2006

Meteorologické údaje v 7 hodin (měřeno venku - nocleh u města Sierra Nevada)
Nadmořská výška...2.080 m.n.m.
Teplota+ 1°C
Vlhkost71 %

Vstáváme v sedm hodin a třicet minut, balíme batůžky a připravujeme se na "sobotní procházku". Ráno je přímo ukázkově nádherné, sluníčko už vykukuje za kopcem. V osm hodin vycházíme. Jedna z možných cest je městem po silnici, ale to se nám nezamlouvá. Vydáváme se tedy po kraji sjezdovky, která je v tuto časnou dobu ještě prázdná. Nad hlavami se nám rozjíždí první kabinky lanovky, vezoucí lyžaře, kteří si přivstali, aby si vychutnali krásné ranní lyžování na pevném sněhu. Stoupáme stále do kopce, zpočátku ještě ve stínu, a těšíme se na sluníčko.

Po jedenácté hodině přicházíme do míst, kde pod námi končí kabinové lanovky a začínají desítky vleků na všechny možné strany. Je odsud pěkný výhled na středisko zimních sportů Pradollano - nejjižněji položené lyžařské v Evropě, které má reputaci vynikající lyžařské oblasti (v roce 1996 se zde konalo mistrovství světa v alpském lyžování). Na ploše 2 500 ha se nachází 39 upravovaných sjezdovek, o celkové délce 61 km, které obsluhuje celkem 19 vleků.


V pravé poledne, jak sluší dobré mravy, se zastavujeme, abychom poobědvali. Nacházíme místo u sněhové bariéry, kde by teoreticky nemělo foukat. Avšak posléze zjišťujeme, že vítr uznává patrně jiné teorie než my. "Skoro v závětří" pojídáme svačiny z domova a zapíjíme to také domácími plechovkami.

Ve dvanáct hodin a čtyřicet pět minut odcházíme s představou brzkého dosažení chaty a závětří. Vítr však zesiluje. Naštěstí svítí sluníčko, je jasno a viditelnost je dobrá. Okolo půl druhé odpoledního času dosahujeme hranice tří tisíc metrů nad mořem. Kromě lyžařů, vleků a lanovek pozorujeme také malinkaté hydrometeorologické stanice. Poté přecházíme okolo vrchní stanice jedné ze sedačkových lanovek a následně přes několik sjezdovek a vleků, kde však již tolik lyžařů není, jelikož vítr sílí a sílí. Chvílemi dokonce naše stabilita vzhledem k váze "batůžků" není taková, jaká by měla být. Přioblékáme se, pokračujeme, rozhlížíme se a přemýšlíme, kde asi ta chata je, proč ji stále nevidíme. Shodujeme se, že už by to dnes pomalu stačilo. Osm hodin na nohou s třicetikilovými batůžky a převýšení 1.120 metrů je celkem tak akorát pro první den. Vlevo neustále pozorujeme druhý největší vrchol Sierra Nevady, který se jmenuje Veleta. Skoro až nahoru vede lyžařský vlek. Dle informací z průvodců těsně pod vrcholem Velety končí asfaltka, vlevo je cestička na vrchol, vpravo štěrková cesta do sedla a ke kamenné chatě-bivaku. V létě to asi souhlasí, ale dnes je všude sníh a my nevíme, zda jdeme dobře.

V šestnáct hodin konečně chatu objevujeme. Jedná se o kamennou stavbu s plechovou střechou. Chata se jmenuje La Cariguela a je částečně obsazená, jsou zde Španělé. Místo je pouze nahoře, pod střechou, ze které kape a bude kapat celou noc. Střecha sice není děravá, ale na její plechové spodní části je námraza, která, jak se uvnitř chaty dýchá, a používají vařiče, postupně rozmrzá. Je nám jasné, že si sucha moc neužijeme, ale pořád je to lepší, než být venku. Unaveni uleháme do spacáku na horní dřevěné podlaze již chvíli po našem příchodu. Snažíme se najít místo, kde to nejméně kape ze stropu a kde jsou nejmenší louže, ale zázraky se nedějí. Dodržujeme tudíž pravidlo, že po takovém náročném pochodu se má člověk vykoupat. Čekáme na západ slunce a poté se jdeme podívat na svítící Sierra Nevadu, kterou se snažím vyfotit. Bez stativu a bez šance. Je zima a navíc fouká vítr, že se klepu jako osika. Jdu raději spát.
j
Meteorologické údaje ve 21 hodin a 30 minut (uvnitř chaty La Cariguela)
Nadmořská výška...3.200 m.n.m.
Teplota+ 1°C
Vlhkost98 %

Před desátou uleháme, Španělé žádný mejdan nepořádají a také brzo usínají. Noc byla klidná, až na jednoho španělského človíčka, jehož vnitřnosti pojaly výškovou aklimatizaci jiným způsobem, než by on sám asi chtěl. Náš spánek byl odpovídající nadmořské výšce. Pokaždé v takovéto situaci si myslím, že se probouzím co deset minut nebo, že vůbec nespím. Přitom Láďa spokojeně oddychuje, náhodný kolemjdoucí by mohl říct, že chrápe. Ráno však vždycky tvrdí Láďa to samé o mně.




Neděle 12. března 2006

Meteorologické údaje v 8 hodin a 30 minut (uvnitř chaty La Cariguela)
Nadmořská výška...3.200 m.n.m.
Teplota+ 2°C
Vlhkost89 %

Vstáváme v osm hodin a třicet minut, balíme batůžky a připravujeme se na "nedělní slavnostní výlet", jehož ozdobou by měl být výstup na jeden krásný kopeček. Po desáté nasazujeme mačky a v deset hodin a dvacet pět minut odcházíme od chaty. Dnešní den bychom měli jít pořád po asfalto-šotolino- štěrkové nebo podobné cestě, která však je schována někde dole pod sněhem. V půl druhé míjíme další chatu, obdobného charakteru jako ta, kde jsme spali. Vzhledem k tomu, že by měla ještě jedna chata následovat, pokračujeme. Ve čtrnáct hodin a patnáct minut přicházíme k chatě La Caldera (Refugio Vivac de la Caldera ve výšce 3.080 m.n.m., kapacita 12 - 15 osob, otevřeno celoročně). Kamenný "hangár" Refugio Vivac de la Caldera je důležitý opěrný bod při výstupu od západu v kotli mezi vrcholy Mulhacén a Puntal de la Caldera (3223 m), kde se prakticky sbíhají všechny výstupové cesty na Mulhacén.

Zde sundáváme mačky, odkládáme batohy, prohlížíme interiér a s radostí konstatujeme, že budeme spát v suchu. Jsou zde sice tři lidé, ale ti se chystají k odchodu a vzhledem k tomu, že je neděle odpoledne, tak to vypadá, že zde budeme sami. Pro jistotu však rozkládáme věci na dolní palandě. Poté obědváme a připravujeme se na velkou věc. Báječný kopeček, kvůli kterému jsme mimo jiné do této země přijeli, je kousek před námi. Počasí je úžasné a obloha jasná, proto ani nespěcháme. V patnáct hodin a dvacet pět minut odcházíme od chaty, nejprve po mírnějším svahu ve sněhu, posléze již následuje prudší stoupání po kamenitém podkladu. Naštěstí je celkem sucho a neklouže to. Každým krokem se přibližujeme k cíli. V šestnáct hodin a dvacet pět minut, tedy přesně po hodině stoupání, přicházíme na vrchol opředený mnoha bájemi o strašlivé sani mulhacénské. A v tom se to stalo. Sedmihlavá saň se objevila před námi. Ale Láďa, zkušený světoběžník se nezalekl a povídá:

"Hej, vy jeden", zvolal na toho draka sice zdvořile, ale se značnou přísností, "legitimujte se".
Máte nějaké papíry, domovský list, služební knížku, zbrojní pas nebo jiné doklady?"
Tu se jedna z těch dračích hlav zachechtala, jedna se rouhala, jedna klela, jedna láteřila,
jedna spílala, jedna nadávala a jedna vyplazovala na nás jazyk.
Ale Láďa se nedal a zvolal "Ve jménu všech cestovatelských zákonů vykliďte vrchol Mulhacenu, ten patří teď nám.
"To zase pr", rozkřikla se jedna z těch dračích hlav. "Víš-li, ty lidská pápěrko, kdo já jsem?
Já jsem drak Huldabord".
"Huldabord z hor Granadských", řekla druhá hlava.
"Řečený též Velká Saň Mulhacenská", křičela třetí hlava.
"A já tě slupnu", zařvala čtvrtá "jako malinu".
"Roztrhám tě na cucky, na handžáry, na padrť, na cimprcampr, a krom toho tě roztrhnu vejpůl jako slanečka, až se budou z tebe piliny sypat", zahřímala pátá hlava.
"A pak ti zakroutím krk", zaburácela šestá.
"A bude po ptákách", dodala sedmá hlava strašným hlasem.
Co si myslíte, že nynčko udělal kolega Láďa? Řekli byste, že se lek? Kdepak! Když viděl, že to po dobrém nejde, vzal lyžařskou hůlku a natřel jí jednu dračí kotrbu po druhé, co měl síly. A že sílu on má humpoláckou.

Jestliže se někomu zdá, že se výše uvedené nestalo, tak je to možné. Stejně tak má pravdu znalec literárního díla Karla Čapka, když tvrdí, že autor výše uvedených řádků si dovolil ocitovat a částečně upravit jeho překrásní Velké policejní pohádky.


Ať se to stalo nebo nestalo, my stojíme na nejvyšším vrcholu kontinentálního Španělska a je zde báječně. Kopeček se jmenuje Mulhacen a vyrostl do výšky 3.482 metrů nad mořem na 37° 3' N a 3° 18' W. Jsme tu sami a z toho vyplývá, že právě v tuto chvíli nikdo v evropské části Španělska není výše než my.


Fotit... to je třeba, neb hora je to španělská nejvyšší, a kdyby kanárských ostrovů nebylo, tak je to i pravda. Nicméně výš na iberském poloostrově nevylezeme a tak to prostě je. Mulhacén je se svými 3482 metry matkou všech hor nejen Sierra Nevady, ale celého pevninského Španělska. Jsme na nejvyšším bodě Pyrenejského poloostrova, jemuž do tří a půl kilometrové výše chybí pouhých 18 metrů. Jistým překvapením je oproti mírně modelovaným jižním svahům impozantní, divoce rozeklaná severní stěna 200 metrů vysoká, pod kterou se nachází tyrkysové jezero Mosca, na západní straně je náš kamenný bivak Caldera.

Za chvíli se blíží dva Španělé, se kterými se následně fotografujeme a připíjíme si jejich pitím, které připomínalo griotku a naší slivovicí. Česká výprava zvládá oba dva přípitky důstojně, španělská část vrcholového družstva se nějak divně kroutí a zmítá s sebou po napití slivovice a podruhé již dokonce odmítá. Nabízí nám také teplý čaj v termosce. Neodmítáme, jelikož je od začátku naší výpravy poprvé něco teplého, co pozřeme. Rozhlížíme se, počasí nám přeje, je vidět daleko na všechny strany po Španělsku a v dálce se rýsuje Rif v africkém Atlasu. Vidíme třicet tři kilometrů vzdálené Středozemní moře a uvědomujeme si, že od zasněžených horských velikánů je to na prosluněné žhnoucí palmové pláže "pár minut". Ke konci dubna je určitě možno v dopoledních hodinách ještě ve výše položených místech Sierra Nevady lyžovat a odpoledne se koupat v sice ještě nepříliš vyhřátém moři.

V sedmnáct hodin a dvacet minut odcházíme z vrcholu a za čtyřicet minut přicházíme na chatu. V podvečer fotíme a prohlížíme si okolí. Zapadající slunce barví Mulhacen a okolní stěny do žlutočervené barvy. Slunce zapadlo, zavládlo ticho. K večeru je v horách takový klid, že je ho možno doslova slyšet. Venku začíná foukat vítr a tak zalézáme dovnitř. Chci poslat nějaké sms, ale nemám signál. V chatě vybalujeme a přebalujeme věci, které jsme sušili. Posléze večeříme ještě poslední svačinové zásoby z domova, k tomu klobásku a sýr. Samozřejmě, abychom dodrželi pitný režim, večeři zapíjíme pivem v plechu, pracně doneseným z domova a z důvodů desinfekce těla následuje slivovice. Ještě dnešní noc strávíme v horách, které budou střežit náš klidný spánek a my, než usneme, můžeme vstřebávat jejich neopakovatelné kouzlo. V tuto chvíli je zalévají poslední sluneční paprsky a dodávají jim zvláštní zbarvení.

Meteorologické údaje v 18 hodin a 55 minut (uvnitř chaty La Caldera)
Nadmořská výška...3.080 m.n.m.
Teplota+ 3°C
Vlhkost52 %

Večer v chatě jsme zasvětili literatuře. Při rozsvícené čelovce předčítáme českou klasiku, "Rozmarné léto" od Vladislava Vančury. Ve dvacet dva hodin a třicet osm minut zhasínáme a posléze usínáme.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.